jenžs v sobě tak veliká držel duostojenstvie. A když ten list byl napsán, zavolal jest k sobě poslóv Dariášových, a dav jim dary předrahé a ten list, i pustil je od sebe. Potom Alexander hnul jest vuojskem i poče jeti proti Dariovi. Ale Darius přečet list, rozhněval se jest velmi a inhed poslal jest vladařóm svým poselstvie a list v tato slova znící:
Kapitola XIX.
Král nad králi Darius Primovi a Antiochovi, vladařóm svým, radost vzkazujem. Slyšeli sme, že Alexander Macedonský, v bláznovstvie vzdvižen, vnikl jest do země azíské a ji všie plnosti jest vypráznil. Protož dáváme vám pevné přikázanie, abyšte, zberúce veliké, udatné, našeho ciesařstvie věrné, proti děťátku tomu povstali a neobmeškávajíc, popadnúce jeho, před naši přítomnost přivedli, abych, jeho dětinsky zmrskaje, obleka jej v drahé rúcho, mateři jeho Olympiadě poslal pohaněného, neb neslušie naň bojovánie, ale s dětmi dětinské obykánie. Tehdy přečetce list vladaři, tak jsú odepsali:
XX.
Králi nad králi Dariovi, bohu velikému, Primus a Antioch vzkazují službu. A věz velebnost tvá, že ten robenec Alexander, jehož pravíš děťátkem, naši vlast jest zahubil, ale my, sebravše množstvie, s ním sme bojovali, a obrátivše se, sotně sme utekli z rukú bojovníkóv. Protož my, kteréž vy nazýváte ciesařstvie vašeho pomocníky, u velebnosti vašie pokorně žádáme, abyšte nám, svým věrným, pomohli. A když Darius ten list přečite, přijide jiný posel a řka, že Alexander stany jest rozbil nad potokem, jemužto dějí Stragma. Uslyšev to Darius ciesař, opět poslal jest Alexandrovi list takým obyčejem psaný:
XXI.
Darius, král nad králi a pán nad pány, služebníku našemu Alexandrovi přikazujeme. Po všem světě chváleno jest jméno Dariovo a zvelebeno, že bohové
