mramorový divné výsosti byl postaven. A káza na něm toto znamenie psáti řecskými, latinskými a indiskými slovy: Já Alexander, syn Filipóv z Macedonie, po smrti Dariášově až do tohoto miesta táhl jsem, bojuje i také mužsky rytieřuje.
Kapitola C.
Odtad pohnuv vojskem, přitrže na pole, jemužto jméno Atrea, a rozbi tu stany. Ale bieše okolo toho pole les hustý, stromóv ovocných plný, jimižto živi byli divocí lidé, kteřížto bydléchu v tom lese, jichžto těla biechu převeliká jakožto obrová. A biechu oděni rúchem koženým. Ti když uzřechu vuojsko Alexandrovo, diviechu se velmi. A inhed přikáza Alexander, aby všickni vysokými hlasy křičeli. A inhed, jakž počechu všickni křičeti, lekše se ti lidé, báli se velmi, neb nemějiechu obyčeje rozuměti lidským hlasem. A inhed počechu utiekati, rozběhše se po lese. Ale Alexander a jeho rytieři, stíhajíce je, zbili jsú jich šest set a čtyři a čtyřidceti mužóv. Ale umřelo jest rytieřóv Alexandrových sto a sedmmezcietma a ostachu tu tři dni, jedúce ovoce těch stromóv.
Kapitola CI.
Odtad pohnuv vojskem, i přitrže k jednomu potoku a rozbili jsú tu stany. A když nasta devátá hodina na den, přijide na ně člověk divoký velikého života a maje štětiny na sobě jako vepř. A hlas jeho jakožto vepřový, nemaje řeči, ale chrochtáše jako vepř. Jehožto uzřev Alexander, přikáza svým rytieřóm, aby jej chytili a předeň přivedli. A když rytieři běžechu na něho, on se jich nebáše ani utiekáše před nimi, ale přede všemi bez strachu stáše. Viděv to Alexander, káza přivésti dievku a káza ji svléci do nahoty a postaviti ji před tiem mužem. Ale on, přiběh k dievce, popade ji a vedlé nie stoje, poče vysokým hlasem
