i ty nebudeš moci proti nám, co mieníš, dosieci. Slyšeli sme zajisté, žes naší mateři a synóm velikú dobrotivost ukázal. Protož zajisté věz, že dokudž jim budeš dobře činiti, nebudeš mne mieti nepřétele. Pakli jich budeš zle chovati, u větčí nepřiezen neuběhneš. A protož neleň se jich mučiti, aneb někdy počiješ, až taký súd nad tebú vydáme. Ale Alexander, přijem list a přečet, odepsa jemu:
XLIIII.
Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Dariášovi, králi persidskému, praviece vzkazujeme. Pýchu, zpupnost a marnú chválu bohové jsú v nenávist měli, a tak smrtedlně poražují, kteřížto sobě jméno nesmrtedlné přivinují. Ale ty, jakožto vidím, nepřestáváš, dokudž móžeš, bohóm se porúhati. Ale z toho, že nám porokuješ, že tvé rodině dobrotivost jsme ukázali, nešlechetným myšlením pohnut býváš, poněvadž sme toho neučinili ani pro tvú přiezeň, ani pro tvé vděčenstvie, ale pošlo jest jedno z srdce našie ctnosti a velebnosti. Ale o vítězství, kteréžto nám božské předvěděnie pójčilo, nikoli sebe nevznošujem, neb nám bohové pomáhají, kteréžto ty na každý den hanieš, poněvadž se bohem nazýváš a žádáš jim býti přirovnán. A protož list tento buď tobě poslední poslán nynie. A protož střez se pilně, neboť proti tobě táhnu kvapně. A dav ten list Alexander poslóm Dariášovým, dal jim k tomu dary hojné i pustil je inhed pryč od sebe.
XLV.
Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, kniežatóm a vladařóm a všem naší moci poddaným, točíšto Syrským, Kapadocským, Pelagenským, Arabským, Pamfilským, Laodicským a jinému lidu našemu. Milost dáváme vám pevně u přikázaní, aby každý vás nám tisíce koží dobyl připravených. A je pošlete do Alexandřie, aby nám i našim rytieřóm obuv i oděv z nich udělali a na našich velblúdiech, kteréžto máme
