prvé mateře Evy a našeho otcě prvnieho Adama všeho světa národ lidský upadl bieše ot božie milosti tak velmi i tak daleko, jakž nelzě bieše nikomu spasenu býti. Ale ktož umřěl, byl li v smrtedlném hřieše, do pekla šel, pakli byl bez smrtedlného hřiechu, do temnic starých otcóv u přědpeklé musil. To sě jest tak dlúho dlilo až právě do Syna božieho umučenie. Kak jest to byl čas dlúhý? O tom píše svatý Jeroným, ež svatý Epiphanius, řečský mudřec, nalezl v starých knihách i poslal do Cypra svatému Janu Krysostomovi, tu takto psáno bieše: „Tobě, mistře Krysostome svatý, znamenitú věc píši, jež sem nalezl v jedněch starých knihách na vschod sluncě nalezených počet let ot počátka světa až do nynějších časóv. Najprvé ot počátka stvořenie světa až do potopy dva tisícě a dvě stě a dvě a čtyřidcěti let. Ot potopy až do krále Davida proroka dva tisícě a sedmnácět ke stu let.“ Ot krále Davida a múdrého Šalomúna času, jakžto potom nalezl svatý Jeroným, do Matky božie zvěstovánie tisíc let a bez tří osmdesát. Těch všěch let počet ot počátka světa až do svaté královny zvěstovánie pět tisíc a čtyři sta a bez čtyř čtyřidcěti let. Ot zvěstovánie až do božieho umučenie čtyři a třidcěti let a dva měsiecě, jakžto píše svatý Augustin v jednom kázaní O božiem umučení.
V tom ve všem času lidskému národu nebieše žádného smilovánie, protož, jakož sě v rozličných knihách píše, ež světí proroci Ducha svatého zjevenie zachápajíce a jako v otrapě vzdvižené mysli k bohu žádost jmajíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: „Ó, milý hospodine, kak je to, ež tvé slovo na věky v nebesiech přěbývá!“ Jakžto by řekl David prorok: Tam vždy v svém
