náokrúhlého, v rukú prstóv okrúhlých, vlasóv na hlavě nákadeřavých, promluvenie múdrého, chodu tichého, ve všěch nraviech obyčejě šlechetného. A tak byla svatého vezřěnie, že kterýž kolivěk člověk jiej v tvář vzezřěl, ten inhed v svém srdci počil zlého pomyšlenie zbavenie. To také zvláščie utěšenie v chrámě jmějieše, ež jiej anděl pokrm nebeský přinosieše, a tak s jejie svatú milostí ochotně promlúvajě, jejie srdce veličsky k bohu zažieháše, dávajě jiej rozuměti, ež božím přikázaním má jie ote všeho zlého ostřiehati.
Zatiem, když tak v chrámě bohu slúžieci, ke čtyřemnádste letóm přišla, podlé obyčejě dávného ustavenie jal sě kněz, jenž těch časóv chrámový biskup bieše, zjevně v chrámě volati, aby, kteráž by panna v chrámě bydlivši, čtrnádste let došla, domóv sě vrátila a v stav manželstvie vstúpila. Toho jiné panny uposlúchavše, domóv sě vrátily, ale dievka svatá Maria sě omluvila a řkúc: „Na to jsem tuto dána, abych bohu slúžila, a také manželstva mně třeba nenie, neb sem silně bohu čistotu slíbila.“ To chrámový biskup uslyšav, na srdci sě zamútil a tak sám k sobě řka: „Nevědě, co jest učiniti.“ S jedné strany Písmo tomu chce, aby, ktož co bohu slíbí, plnil, a s druhé strany proti ustavení dávných starost jie v chrámě nechati nesměl. Proněžto sobě umyslil, všěch mudrcóv na prvnie hody z okolních vlastí pozval, chtě sě s nimi raditi, co by z toho bylo učiniti.
A když sě k hodóm všichni sešli, v tej radě na tom ostali, aby sě na modlitby bohu oddali, za to prosiec, aby jim ráčil zjeviti, co by z toho měli učiniti. A když tak na modlitbách stáchu, přišel hlas a řka: „Vizte, co jest Isaiáš prorok prorokoval, toho sě držte, ten
