chrámě ostavivše, domóv sě vrátišta.
Tu dievka svatá, boha chváléc, nábožně bydléše, často anděly vídajíc a mnohé ot boha utěšenie jmievajíc. Jakžto praví svatý Jeroným, píše list k Romacio a Eliodoru, jež ten obyčej dievka božie v stařějších letech jmějieše, ráno počnúc, bohu sě modléše až do třetie hodiny, od šesté hodiny, což bylo třěba, božiemu chrámu dělala, pakli kdy z chrámu vyšla a kto ji utkajě, dobré jitro nebo dobrý den nebo dobrý večer řekl, jinak nepoděkovala, než pochválen buoh řekla. O niej také praví svatý Ambrož v knihách O děviciech: „Matka božie pokorného byla srdcě, řiedko mluvila, tichého chodu, múdrého smysla, v učení snažná, u vezřění stydlivá, ctných nravóv plná.“ Také o niej praví svatý Jeroným, píšě list k Romacio a Eliodoru: „Té dievky svaté nikdy ižádný neviděl hněvivy ani kdy kto ot nie drzie slovo slyšal, ale jejie řeč tak jest byla milosti plná i tak slyšěti milá, jako by byla bohem promluvena, a tak bieše opatrna při svých družiciech, toho ostražijíc, aby ižádná žádnú řěčí nepohýřila ani sě drzě kdy zasmála, ani kdy jedna druhéj křivdu učinila, ale aby vždy buoha chválily, radila.“ Byla také u jedení, u pití i u spání skrovná, jakžto o niej svatý Ambrož v knihách O děviciech píše, jež jedla a pila ne pro ijednu chut ani rozkoš, ale jen pro svého života posílenie, i to činiec viece vždy na boha než na pokrm myslila, skrovně také spala, bedlivým srdcem ze sna k bohu vzdychajíc a procítiec vždy boha chválila. Svatý také Jeroným nalezl v jedněch židovských knihách takto psáno, jež Maria byla postavy střiedmé, tváři násmědé, črnú obočí, vezřenie nábožného, obličějě
