veleslavenství na věky bydlíš a dolóv na ny, na hřiešné, nikdy nesezříš. Protož, milý hospodine, skloň svá nebesa a sstup k nám dolóv. Druhý prorok voláše a řka: „Ó, kde j slovo božie, přiď k nám!“ Třetí prorok voláše a řka: „É, hospodine, by prolomě nebesa i sstúpil k nám!“ A když tak proroci žalostivě k bohu voláchu, pro prodlenie času sobě stýščíce, tehda jeden z prorokóv z bližšieho zjevenie Ducha svatého jako by k každému proroku promluvil a řka: „Nestýskaj sobě, pomešká liť málo, všakť vždy k nám příde.“ Potom svatý Isaiáš prorok to juž skrzě Ducha svatého zjevenie jako svýma očima vida, u proročství promluvil a řka: „Dietě sě nám narodilo a syn nám dán jest.“ To u velikéj jistoty sliba božieho mluvieše, kakž kolivěk to po dlúhých časiech sě naplnilo.
V tom tak velikém všěch hřiešných ot boha rozlúčení bieše pomluva u vnitřniem rozumě mezi všeho svět lidí národem a mezi hospodinem. S jedné strany lidského národa rozum mluvieše k bohu a řka: „Milosrdný hospodine, známy sě v našich, ale k tobě naše dosti učiněnie málo jest, nebude tvého svatého smilovánie v tvém svatém veleslavenství. Divně sě trojí tvého svatého božstvie přirozenie, v tobě jest moc, múdrost a milost. Již jsi velikost své moci ukázal, když si svět divně z ničehož stvořil. Múdrost svú také s světu ukázal u bezčíslém zřiezení světa, v rozličných tváří přirození a ve všěch věcech v divném zpósobení, ale ješče s třetie částky neukázal, svého svatého božstvie milosti. Jižto by milost přěchvalně ukázal, aby sě juž nad námi smilovati ráčil, vezma naše tělesenstvie, neb tak o tobě David prorok píše, jež tvá smilovánie jsú nade všě skutky tvé.“
