v nájmě, ješto sme nesli břiemě cělý den, trpiece horko a práci. Tehda on otpověděl jednomu z nich a řka: Přieteli, nečiním tobě bezprávie. A zdali s sě se mnú nenajal na den z jistého nájma? Vezma své, což na tě slušie, jdiž pryč, neb chci i tomuto posledniemu dáti takež jako i tobě. A zdali k tomu práva nejmám, co chci učiniti? Čili tvé zlobivé jest, že sem já dobrý? A tak budú poslední první a první poslední, nebo mnozí jsú pozváni, a málo jich zvoleno.“
Odtad Ježíš šel vzhóru k Jeruzalemu, pojem s sebú dvanádcět učenníkóv svých tajně i řekl k nim: „Aj toť jdemy do Jeruzalema a tu syn člověčí bude prorazen k starostám židovským a tu bude otsúzen na smrt a dadie jeho lidem na trýzen, na ubičovánie a na ukřižovánie, a třetí den z mrtvých vstane.“ Zatiem přistúpila k němu matka svatého Jana evanjelisty a svatého Jakuba apostola, modléci sě jemu a prosiec na něm něčeho. K niejžto on vecě: „Co chceš?“ K němužto ona vecě: „Rci, točíš kaž, abyšta sědla tato dva má syny, jeden na tvéj pravici a druhý na tvéj levici v tvém království.“ Otpověděl Ježíš a řka: „Neviete, co prosiec. Móžete li píti kalich, jenžto já mám píti?“ K tomu oni řechu: „Móžem.“ K nimžto on vecě: „Kalich mój budete píti, ale seděti na pravici neb na levici, to ke mně neslušie dáti, ale jimžto jest přihotováno otcem mým.“ Tehdy Ježíš obrátiv sě k židovským starostám a k licoměrníkóm, pověděl k nim opět toto podobenstvie a řka: „Podobno jest královstvie nebeské k člověku králi, jenžto jest učinil svatbu synu svému. I poslal sluhy své, aby zavolali
