ješto vzemše stklenné světedlnicě své, vyšly vstřieci ženichovi a nevěstě. A pět jich bieše nemúdrých a pět múdrých. A těch pět nemúdrých vzemše stklenné světedlnicě, nevzaly olejě s sebú, ale múdré vzaly olej v svých sudiech s stklennými světedlnicěmi. A když ženich přijíti popozdil, vzdřiemaly sě všeckny i spaly. Tehda u pól noci pokřik byl: Aj toť ženich sě blíží, vynděte vstřieci jemu! V tu dobu vstaly všeckny ony děvicě i přihotovaly své stklenné světedlnicě. Tehda nemúdré děvicě k múdrým řechu: Udajte nám vašeho olejě, neb naše světedlnicě hasnú. Jimžto otpověděchu múdré děvicě a řkúc: Snad nestatčí nám i vám, ale radějše jděte k těm, ješto prodávají, kuptež sobě. Zatiem, když šly kupovat, ženich přijěl a ty děvicě, ješto hotovy byly, vešly na svatbu, a inhed vrata o nich zavřěna. Tehda oněch pět nemúdrých přišedše, řechu: Hospodo, hospodo, otevři nám. Jimžto on otpovědě a řka: Zajisté pravi vám, nevědě vás. A protož bděte, neb neviete dne nebo hodiny.
A když přijde syn člověčí v svém veleslavenství a všickni anděli s ním, tehda sěde na stolici veleslavenstvie svého. A tu sě sberú přědeň všeho světa lidie. A tu jě rozlúčí ot sebe, jako pastýř rozlučije berancě ot kozlencóv, i postaví berancě na svéj pravici a kozlencě na svéj levici. Tehda propovie král k těm, ješto na jeho pravici stanú: Poďte, blažení otcě mého, uvěžte sě u připravené vám královstvo ot počátka stvořenie světa. Neb když sem byl lačen, dali ste mi jiesti, žieziv sem byl, dali ste mi sě napiti, hostem sem byl, v svój pokoj jste mě přijímali,
