nečistý duch vynde ot člověka, chodí po suchopárných miestech, hledajě otpočivadla sobě. A když nenalezne, tehda die sobě na mysli: Vrátím sě do svého domu, otňadž sem vyšel. A když zasě přijde, nalezne přiebytek sobě hodný, chvoščišči umetený. Tehda jde i vezme s sebú duchóv horších, než jest sám, a vejdúce i bydlé v tom opět posědlém měščišči člověka hřiešného, i nadejde toho člověka věcšie hoře, než jest kdy bývalo.“
Ta řěč Ježíšova u příkladném podobenství takto jest rozuměna, ež Židé, k nimžto Ježíš mluvieše, jelikož k dávnému věku za svatých patriarch Abrahama, Isaaka a Jakuba byli jsú velmi bohu milí, z nichžto byl Mojžieš skrzě desatero božie kázanie běsa vyhnal. Proněžto mnoho časóv chodil diábel po pohanských a rozličných nevěřijících lidech a kdež sobě tu miesta neslíbil, neb jě v svéj moci volně jměl, ale navrátě sě, tu ješto dřéve byl, jakžto sě jest juž u vy, ve zlé Židy, navrátil, učiní vám věcšie hoře, než jste kdy jmievali.
Zatiem, když tu řěč Ježíš mluvieše, tehda jedna bohobojná žena, jížto bylo jmě Marcela, ze všech jiných lidí prokřikši, vecě: „Blažené břicho, ješto tě nosilo, a ty prsi, jichžsto požíval!“ K nížto Ježíš vecě: „Právě mluvíš. Avšak nadto blažení jsú všichni, jížto slyšie slovo božie a ostřiehají, točíš v srdci chovají jeho.“ A když sě lidé okolo něho sebrachu, poče k nim Ježíš mluviti a řka: „Národ tento, národ nepravý jest. Znamenie hledá, a znamenie jemu nebude dáno, jediné znamenie Jonášě proroka. Neb jakež byl Jonáš prorok u břiše té ryby, jížto velryb dějí, tři dni a tři noci, točíš to vám
