k němu řekli: Pane, však jsi dobré siemě vsěl na svéj rolí, odkad sě jest tehda umiesil kúkol? K nimžto on vecě: Nepřieznivý člověk to učinil. Tehda sluhy jeho k němu řěchu: Chceš li, ať šedše sbéřeme kúkol? K nimžto on vecě: Nechajte, nebo byšte snad, sbierajíc kúkol, vytrhali spolu i pšenici. Nechať obé spolu roste až do žni. A ten čas ve žni přikáži žencóm a řka: Sbierajte najprvé kúkol a zvěžte jej v snopy, aby sejžen byl, ale pšenici sberúc shromáždětež do mé stodoly.“ To podobenstvie pověděv Ježíš, nechav lidi i šel v dóm. A tu k němu přistúpili světí apostoli a řkúc: „Vyprav nám této pověsti podobenstvie o polském kúkoli.“ Jimžto on otpověděl a řka: „Ten, jenž sěje siemě dobré, jest syn člověčí a rolí jest svět a siemě dobré jsú synové královstvie. Kúkol jsú synové zlostní a nepřietel, jenž jest kúkol vsěl, jest diábel. Žen jest skonánie světa a ženci jsú anděli. A jakež kúkol sbierajíce v oheň mecí, aby shořěl, tak bude na skonání světa. Pošle syn člověčí anděly své a z královstvie jeho sberú všecky zlé věci a ty všecky, ješto neprávie činie, i vrhú jě v oheň, tu bude pláč a zubóv skřípenie. A v tu dobu budú sě stkvieti pravedlní jakžto slunce v království otcě svého. Ktož jmá uši slyšěti, slyš! Podobno jest královstvie nebeské ku pokladu skrytému v rolí, jenžto když člověk nalezne, skryje a velikými radoščemi šed i prodá vše, což jmá, i kúpí tu rolí. Opět podobno jest královstvie nebeské k člověku kupci, hledajíciemu dobrého drahého kamenie. A když nalezne jeden drahý kámen, šed i prodá vše, což měl, i kúpí jej. Opět podobno