ležieše přěd jeho dvořmi pln vředóv, žádaje sě nasytiti střěd, ješto padáchu s stolóv toho bohatcě, a nikté jemu nedadieše, ale psi přistúpiec i lzáchu vředy jeho. A když sě to přihodilo, ež umřěl ten chudý žebrák Lazarus, nesli jeho anděli v lóno Abrahamovo. A když umřěl bohatec, pohřeben jest u pekle. Tehdy povzdvih očí svú, když byl u mukách, zazřěl z daleka Abrahama a Lazařě v jeho lóně i zavolán k němu a řka: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazara, ať otkne malý prstec u vodu, ať mój jazyk svlaží, neb hroznú muku trpím v tomto plameni. K němužto řekl Abraham: Synu, rozpomeň sě, ež s měl dobré bydlo za svého života a Lazař zlé. A juž on tuto jmá utěšenie, ale ty trudně trpíš. A v tom ve všem mezi námi a mezi vámi bezmierná dalekost stvrzena jest tak, ež tí, kteříž by chtěli odsad k vám přijíti, nemohú, ani sě od vás k nám přěbrati. K němuž ten bohatec vecě: Ale proši tebe, otče, aby jeho poslán v dóm otcě mého, nebo jmám pět bratróv, ať jim o mém stavu povie i posvědčí, aby asa oni nepřišli v toto miesto múk hrozných plné. K němužto Abraham vecě: Jmají Mojžieše a proroky, nechažť jich poslúchají. K tomu bohatec vecě: Né, otče Abraham! Ale ktož by z mrtvých k nim šel, káti sě budú. K němuž Abraham vecě: Když Mojžieše a prorokóv neposlúchají, tehda ani tomu, jenž by z mrtvých vstal, uvěřie.“
Potom když odtad Ježíš šel do Jeruzalema, jdieše skrzě ty vlasti Samaří a Galileí. A když všed do jednoho městečka, utkalo jeho desět mužóv malomocných a tí z daleka stojiec pokřikli žalostivým hlasem a řkúc: „Ježíši, jehožto na všem poslušno
