narozenému zrak navrátil. By to nebyl ot boha, nemohl by nikterým činem toho učiniti.“ K němužto Židé řechu: „Vešken jsi sě v hřieše narodil, avšak nás učíš?“ V tu Židé velikými hněvy ot sebe jeho vyhnachu.
To Ježíš uslyšav, ež jeho ot sebe vyhnali, nalez jeho, k němu vecě: „Věříš li v Syna božieho?“ K tomu on vecě: „Kto jest ten, abych veň uvěřil?“ K němužto Ježíš vecě: „I viděl jsi jeho, a ten jest, jenžto s tebú mluví.“ K tomu on vecě: „Věři, hospodine.“ A to řek, padna na zemi, pomodlil sě hospodinu. Tehdy Ježíš k němu vecě: „V súd jsem na tento svět přišel, aby tí, jíž nevidie, viděli, a kteříž vidie, oslnuli.“ To uslyšechu někteří z licoměrníkóv, jížto s ním biechu, k němu řechu: „A zdali i my jsme slepí?“ K nimžto Ježíš vecě: „Byšte byli slepí, hřiecha byšte nejměli, ale pravíte, byšte viděli, proto váš hřiech u vás ostává.
Zajisté, zajisté pravi vám, ktož nevchodí skrzě dřvi v ovčí ovčinec, ale vchodí jinady, ten jest lotr a zloděj. Ale ktož vchodí dveřmi, pastýř jest ovcí. Tomu strážě dveří otevře a ovcě hlas jeho uslyšie a vlastních svých ovec pozývá zejmene i vyvodí jě. A když vlastnie své ovcě vypustí, přěd nimi jde a ovcě za ním jdú a znají jeho hlas, a za jiným, za cizím, nejdú a běžie ot něho, neb cizieho hlasu neznají.“ To u přísloví řekl jim Ježíš, ale oni neurozuměli jsú tomu, co jim jest mluvil. Proněžto jim opět řekl Ježíš: „Zajisté, zajisté pravi vám, ež jsem já dveře ovčie. A všickni, kolikž jich koli přišlo, zloději jsú a lotři, ale nesposlúchali jsú jich ovcě. Já jsem dveři, ktož skrzě mě vejde, spasen
