uvěřili v něho. A někteří z nich přišedše k licoměrníkóm, pověděli jim vše pořád, co byl Ježíš učinil. Tehdy sě židovské starosty spolu sebravše, s nimižto bieše Kaifáš, biskup třiedy toho léta, radu o Ježíšově smrti vzěli a řkúce: „Vidímy, ano tento člověk všecky lidi vede po sobě i táhne. Neslušie nám toho déle trpěti.“ Tu sě Kaifáš přimluvil a řka: „Lepí jest jeden člověk senda, než by vešken lid zahynul.“
Jichžto lestnú radu Ježíš věda, postúpil přěd nimi nedaleko odtad do jednoho města, ješto slóve Effrem. A tu přěbyv, vrátil sě do Betanie v sobotu přěd Květnú nedělí, méně než puol míle od města Jeruzalema. O tom píše svatý Jan evanjelista a řka: „Přěd šesti dny před hodem Velikú noc’ú přišel Ježíš do Betanie, tu ješto bieše svatého Lazara vskřiesil.“ A tu jemu jest večeře učiněna opět v domu Šimona malomocného. Jakžto chtie někteří mistři, na tej večeři Maria Magdaléna vlila na jeho svatú hlavu libru drahé masti, jakžto jest dřieve učinila pro svých hřiechóv skrúšenie. Takež tuto učinila jest pro milosrdné, ješto jest jměla, k Jezu Kristu náboženstvie.
A jako na tej večeři byv Lazař a mnozí z daleka hostie, jížto biechu přišli mnozí, aby Ježíše ohlédali, druzí chtiec Lazařě o diviech onoho světa tázati, kak li by sě u přědpeklí neb u pekle dálo. Neb, jakž praví svatý Augustin v knihách O sloviech božích, ež svatý Lazař mnoho divóv pravil, přišed s onoho světa, i kak rozličné muky hřiešné dušě trpie, kakžkolivěk sám toho netrpěl, než svýma očima z daleka viděl. Protož o něm u Písmě nalézámy, ež když onen svět Lazař ohlédav, vrátil sě na
