uzřěvši jeho, padla k jeho svatým nohám a řkúc: „Hospodine, by ty byl zde, nebyl by umřel bratřec mój.“ Tehdy Ježíš, jakž ji uzřěl plačíc a také Židé, ješto s ní biechu přišli, plačíce, chronul duchem a zamútil sě sám i řekl: „Kde jste jeho položili?“ K tomu oni řechu: „Hospodine, poď, viz.“ A v tu dobu zaslzil Ježíš. Tehda Židé, ješto tu biechu, řechu sami mezi sebú: „Aj kak jeho jest miloval.“ A někteří řechu: „I nemohl jest tento, jenžto jest slepému oči otevřěl, učiniti, aby tento neumieral?“
Tehdy Ježíš opět chronuv sám v sobě, přišel k rovu, a bieše podlé obyčeje židovského rov jěskyně kamenem přivalená. Tehdy Ježíš vecě: „Odvalte kámen.“ K tomu Marta, sestra toho, jenž byl umřel, vecě: „Hospodine, južť smrdí, neb jsú čtyři dni, jakžto v rovu leží.“ Znamenaj, kak jsta jej tě sestřě velmi milovale, ež jsta, nechtiec, by jeho smrad zašel, kamene otvaliti bránile, ale však Ježíš kámen otvaliti kázav, k Martě vecě: „Však sem tobě řekl: Budeš li věřiti, uzříš chválu boží.“ V tu dobu otvalichu kámen a Ježíš pozdvih očí svú k nebesóm, vecě: „Otče, chválu tobě vzdávaji, ež s mě slyšal, a já sem to dobřě věděl, ež mi vždy slyšíš. Ale pro lid, jenž tuto okolo stojí, řekl sem, aby uvěřili, ež jsi ty mě poslal.“ To když řekl Ježíš, zavolal velikým hlasem a řka: „Lazaři, poď ven!“ A inhed z mrtvých vstal, jenž bieše umřel, a jmějieše nohy a rucě podlé starého obyčeje svázány a tvář jeho rúchú obvázána. Tehda k nim Ježíš vecě: „Rozvěžte jeho, ať pryč jde.“ A zatiem mnoho Židóv, ješto biechu přišli k světie Maří Magdaléně, když viděli, což byl učinil Ježíš,
