žádal, po němžto s túžebně vzdychal, ještoť jest mým duchem slíbeno, vezma mě na svoji rucě, ohlédajž.“ Tehda svatý Simeon to nebeské dietě na svoji rucě vzem, bohu s požehnáním chválu vzdav, inhed prořekl a řka: „Aj juž teď púščéš sluhu svého, hospodine, podlé slova tvého u pokoji. Neb jsta juž viděle oči moji spasenie tvé, jež jsi učinil přěd obličejem všeho lida. Světlost k zjěvení národóm i k slávě osady tvé Israhel. Chvála buď Otci i Synu i Duchu svatému, jakžto jest byla na počátcě i nynie i veždy na věky věkóm. Amen.“
A v túž hodinu jest prorokoval svatý Simeon o toho milého dietěte umučení a o velikéj žalosti Matky božie, ež jí jest bylo na to hlédati, ano jejie milý syn na svatém kříži trudně rozpat, pro všeho světa hřiešné svú svatú krev prolévá. A protož jest inhed tu svatý Simeon k Matcě boží proročsky řekl: „Tvú vlastní duši, točíš tvé přěžalostivé srdce, prokrojí meč ostrý.“ Zatiem přišedši svatá Anna prorokyni, tomu sě svatému dietěti nábožně poklonivši, jala sě o něm proročsky mluviti a řkúc: „Toto jest to spasitedlné dietě, ješto jest juž na utěšenie všemu světu přišlo, a juž sě jest naplnilo, co jest byl nebeský stvořitel skrzě své svaté proroky světu slíbil, a blazě mýma očima to přěsvaté dietě viděvše.“ Ty tak přěznamenité řěči Matka božie slyšieci na svú mysl bráše, v svém srdci přemýšlejíci a přěslavnú dieku bohu Otci vzdávajíci. A inhed Matka božie přistúpivši k svatému Simeonovi, děťátko
