pět mil do města Jeruzalema, aby to svaté děťátko do božieho chrámu vnesúc, bohu Otci ofěrovali. Protož podlé Starého zákona ustavenie kúpivše dvě hrdlici nebo dvé holubenec podlé chudých lidí ofěry, neb bohatí za své prvorozené děti beránek ofěrováchu, a chudí hrdličky nebo holubencě. A protož snad evanjelista o beránkovi ve Čtení nepíše, ale o hrdliciech a o holubencích, neb to chudých doba ofěra bieše.
Tehda svatý Simeon, kmet pravedlný a boha bojící, jenž bieše ot svatého Ducha otpověděnie jměl, ež přěd svú smrtí jměl svýma očima Syna božieho viděti, po tom slibu túžě, jakžto píše svatý Augustin, bez přěstánie vzdychal a takto na svém srdci řka: „Hé, budu li já tak sčastný i tak bohu zaslúžilý, ež bysta moji stařie žádostivie oči obezřěle mého Spasitele v tělesenství! Hé, příde li kdy ten čas, ež by mě nalezl mój Spasitel ješče živa na světě jsúce, aby mě nalezlo jeho svaté narozenie!“ V tom túžebném vzdychání v túž hodinu, v nižto Matka božie a svatý Josef s nebeským dietětem k chrámu sě božiemu přibližovášta, tanul Duch svatý v srdci svatému Simeonovi, aby spěšně vstana šel do božieho chráma. A jakž tam brzo přišel, tak inhed proročským duchem to nebeské děťátko poznal a inhed na svú kolenú na zemi pad, jemu sě pomodlil. Tehda inhed, jakžto jest jednomu svatému otci zjeveno, děťátko čtyřidcěti dní vstář osmyslným vzezřěním dospělého věku postavy svatému Simeonovi mile ulyz sě, v oči vezřěl a inhed na svú sě milú matku ozřěv, jiej sě tiše pokloniv, ručičku svatému Simeonovi podal, jakžto by řieci chtěl: „Aj toť, kmeti svatý, jehožto s dávno na bozě
