jide do Asýrie a tu poče božie slovo kázati a modly kaziti a kostely stavěti. Tehdy ćiesař ménem Domicián, chtě jej od božie milosti odvrátiti, káza jej v oleji vařiti. An boží mocí dlúho vařen, vynide bez bolesti a beze všeho úrazu, nebo ta milost, kterúž jest měl k bohu, všecknu horkost v oleji ustudila. Vida ćiesař, že jeho nemože od boha odvrátiti, káza jej na púšči přes moře vyvésti na jeden ostrov, jemuž diechu Patmos. A tam jsa božie tajenstvie viděl a na knihy napsal.
O druhém máme znamenati, která sú znamenie božie milosti. Prvé jest, že jemu syn boží své tajenstvie zjevil, že, jsa na světě tělestně, všel nad výsost všeho světa i nad kuory anjelské. A protož píše sě v orlové tváří, neb jakož orel najvýšě letie, takéž svatý Jan nade vše svaté. Také na všem tajenství božím byl, ješto syn boží děvečku vzkřiesil a na hoře sě přetvořil. Druhé znamenie zjevilo sě na tom, že jemu velikú čest ukazoval, nebo přietelé sě rádi čstie. A to syn boží ukázal, když jej učinil svým apoštolem a potom prorokem svého tajenstvie a potom učinil jej svým kancléřem, točižto evanjelistú. Třetie znamenie ukázal jemu svéj milosti syn boží, když jemu tak obecen byl, že jemu odpustil na svých prsech zpolehnúti za stolem u Veliký čtvrtek. Ó, divná milosti boží, že toho, jehož svatý Jan Křtitel, jehož sě žádný věcší nenarázel, však sě jeho nesměl dotknúti. Ale to svatý Jan evanjelista, úfaje jeho milosti, zpolehl na prsech. Čtvrté znamenie ukázal jest, když jej obdařil rozličnými dary, jakož přietelé sobě dary posielají. A to svatému Janu ukázal syn boží, když jemu svój najvěcší poklad, točiž svú matku, na kříži stoje poručil a řka „toť tvój syn“, neřekl „toť tvój sluha“. Páté znamenie bylo [v]text doplněný editorem snažném ostřiehaní, neb sě přietelé v hromadě bránie a ostřiehají. A to jest syn boží svatému Janu ukázal, že jeho ode všeho smrtedlného hřiechu uchoval. Také jej ostřiehal ode všie poskvrny tělestné i duchovnie. Šesté znamenie bylo božie milosti u milém navščievení. Jako přietelé rádi sě navščevují, a to syn boží ukázal na svatém Janu, když jeho navščievil před jeho smrtí. Zajisté veliká by byla milost od boha, komu by buoh poslal anjela. A věcší by byla, komu by poslal mnoho anjeluo. Najvěcší by byla, komu by poslal všechny anjely. Ale přenajvěcší by milost byla, k komu by sám buoh přišel, jakož jest přišel k své milé matce a k svému milému tomuto svatému Janu s anjely i s jinými svatými. Zjeviv sě jemu sám král nebeský, vece jemu: „Mój milý, poď ke mně, jižť jest čas, aby hodoval a kvasil se mnú za mým stolem.“ Tehdy svatý Jan vstav i pojide i vece jemu syn boží a řka: „V neděli ke mně přídeš.“ An svolav vešken lid od puolnoci v neděli, káza a uči jě božiemu přikázaní držeti a vele jim u vieře ustavičnu býti. Vstúpi v duol podlé oltáře, vzdvih své ruce i vece: „Hospodine Jezukriste, já pozván na tvé hody, již k tobě du a děkuji tvé milosti, žes mě ráčil sám na ty hody zváti věda, že sem tebe žádal ze všeho mého srdce.“ A když tu modlitvu skona, udeři naň nebeská světlost, že nemože žádný nahoru vezřieti, a v téj světlosti vzat jest do nebes i s tělem i s duší. A když ta světlost minu, nalezechu pln hrob manny nebeskéj. Sedmé znamenie
