dieš k tomu Valerii, že sě činíš křesťanem protiv mému přikázaní?“ A on měkće odpovědě tehda svatému Vincentí vece a řka: „Milý otče, neroď tak strašlivě mluviti.“ A on vece: „Synu, já tobě porúčiem svú při.“ Tehda svatý Vincent, obrátiv sě k ćiesařovi, poče jej tresktati a směle jemu odpoviedati. Tehda ćiesař káza svatého Valeriána na púšč vyvésti, aby tam hladem umřel, a svatého Vincence káza na pranéři pověsiti a kleščemi trhati a řka: „Pověz mi, Vincente, kak sě tvému tělu nynie děje?“ Tehdy on zasmav sě vece: „Já sem toho dávno žádal.“ Tehdy ćiesař káza jej metlami bíti a velmě mučiti, až všechni ustachu tepúce jej. I ćiesař vece: „Však ste jindy mnohým ostávali, že ste jě na smrt umučovali, a tomuto jednomu nemóžete ostati.“ Tehdy oni počechu jeho tělo dráti až do kostí, až krev silně a velmě tečieše a třeva sě ven kydniechu. I vece jemu ćiesař: „Ješče sě smiluj sám nad sobú, aby mohl své krásy nabyti.“ Tehdy vece svatý Vincent a řka: „Ó, jedovatý jazyče diábelský, nebojím sě tvých múk, nebo čím tě najviec hněviva vizi, tiem sě najviec já raduji a nechti, aby mi čso múk pomenšil, aby věděl, že mne nepřemóžeš.“ Ten boj on přemohl boží mocí a řka: „Uzříš mě viece mocí, než ty móžeš mučiti.“
Druhý boj měl v ohni, že když byl složen s pranéře i přiveden k uohni i vstúpi sám na železnú lésu i poče sě péci. A tu počechu jeho tělo železnými klikami dráti a řezíće jej, počechu soliti, a šíny rožžené na jeho tělo klásti a šípy veň střieleti a sudlicemi jeho tělo kláti, až třeva z neho nad oheň vysiechu. Ale ty jest on muky přemohl skrze milost boží, nebo jest viece hořal v ohni nebeském než v těch mukách. Neb oheň boží milost v jeho srdci všechnu horkost plamennú uhašováše.
Třetí boj měl v žaláři, nebo když pověděchu ćiesařovi, že v ohni nemóž shořeti ani jemu čso uškoditi, i vece ćiesař: „Hoře nám, již budem přemoženi, rúče vsaďte jej v žalář a tam naň sypte kamenie horké a přibijte jemu nohy k dřevu a položte jej na mečiech. A kdyžť umře, povězte mi.“ Ale v tom boji svítězil jest, nebo král nebeský tu všechnu muku obrátil jemu v radost, nebo všichna temnost žalářná sě osvietila a kamenie horké v kvietí sě jemu obrátilo a nohy sě jemu rozvázaly a anjelé jej těšili. A když chodě po žaláři po kvietí zpieváše, pověděchu to králi a mnozí sě na vieru obrátili. A nenie to div, že jemu milý buoh takú milost ukazoval, neb jest měl život světlý. Protož jemu buoh žalář osvietil. Druhé, že jest měl čistú duši, proto sě jemu obrátilo kamenie v kvietí. Třetie měl svatú žádost, proto jeho nohy byly prosty. Čtvrté měl život anjelský pro svú čistotu, protož jej anjelé těšili. Páté měl mysl pokornú, protož neměl u mukách sníti, ale u pokoji, neb uslyšav ćiesař, že sě mnozí obrátili na vieru, vece: „I čso viece učinímy, již sem přemožen, neviem jeho kterak umučiti, však jej ješče neste na krásné lože, zdať
