světichu jej na biskupstvie. A protož netoliko jest byl veliký duostojenstvím, ale i divy rozličnými, nebo jest divy mnohé činil. Jakož sě čte, když jedni marinéři plaviechu sě po moři, uzřevše sě u velikéj búři a v strachu a v škodě, zvolachu a řkúce: „Svatý Mikuláši, boží sluho, jest li to pravda, co sme o tobě slýchali, rač nám z této núze pomoci.“ Hned sě jim jeden podobný k nemu zjevi a řka: „Teď sem, ješto ste mě volali, nebojte sě, jeďte před sě.“ A hned búře přesta. Prosmy jeho, ať nás ráčí uslyšeti etc.cizojazyčný text Opět čte sě, že jeden bohatý měščenín prosil svatého Mikulášě, aby jemu uprosil syna u krále nebeského, slibuje jemu toho syna obětovati a zlattú čieši. A tak jmě syna i káza zlattú čieši učiniti. A ta sě jemu slíbi i káza jinú učiniti. A když s synem plavieše sě na moři k svatému Mikuláši i káza synu, aby jemu nabral vody z moře u první čéši. A syn sahajě vody i upadne z lodí do moře a viečs nevyniče. Tehdy otec s velikú žalostí přijěde k svatému Mikuláši a přišed k oltáři, obětova zlattú čéši, ana hned upade s uoltáře, jako by ji kto svrhl. An ji vždy opět položi na oltář, ana sebú vrže prostřed kostela, až sě všichni podivichu. Jednož jeho syn pojide zdráv, nesa první čéši v rukú, a pravě otci: „Jakž sem u moře upadl, tak mě inhed svatý Mikuláš popadl a do sie doby mě choval.“ A to otec uslyšav, vesele obětova obě čéši svatému Mikuláši. A protož že jest hospodin skrze nen tak mnoho divó činil, protož sě dobře die: „Toť jest kněz veliký.“
O druhém máme znamenati, že sedm dní bylo, skrzě něž sě jest líbil bohu. První den byl rúčě pokánie, jenž jest svatý Mikuláš činil v dětinství, následuje syna božieho, narodiv sě v jesličkách byl položen na seně, a tak zamladu činil pokánie nám na příklad. Druhý den jest byl jeho veliké utrpenie netolik na starosti, ale také zmladu, že sě vždy postil v středu a v pátek jsa děťátkem. A čsož dějí tomu staří, jenž sě druzí i pátka nepostie, i potká jě to najposledy. Třetí den byl čistota pravá, kterúž jest on držal netolik na těle, ale také na duši, a protož slóve boží přietel. Čtvrtý den byl pokora, kterúž jest svrchovánie měl. Nebo trojé věc člověka proměnije. Prvé věk. O tom praví svatý Pavel a řka: „Když sem byl dietě, činil sem jako dietě, a když sem muž, nechal sem dětinské věći.“ Druhé duostojenstvie. Jakož praví Šalomún a řka: „Čsti proměnijí mravy.“ Jakož onen podčéši Faraonu zapomenul Josefa, jenž jemu sen na dobré obrátil. Třetie zbožie. Jakož die Šalomún: „Bohatý netbá na chudobu.“ Ale svatý Mikuláš sě neproměnil ani věkem, točiž zamladu a na starošče držal pokoru, ani dóstojenstvím, že byl biskupem, ani sbožím, že vždy držal pokoru, poslúchal té lekcí. Jakož pán buoh učil a řka: „Učte se ode mne, žeť sem tichý a pokorný.“ Pátý den byl nábožná modlitva, že jsa žáčkem na každý den raníčko běžal k kostelu a tu klečal na modlitvách. A když chtěl umřieti, nábožně řekl ten žalm: „V tě sem, hospodine, úfal.“ A když vece „v tvojě ruce porúčiem svój duch“, pusti hned duši. Šestý den byl veliká milost. Jakož praví svatý Augustin: „Ničs nečiní člověka bohu tak milého jako milost a ďáblu od oka až do zlého vypravuje.“ Jakož jest sám svatý Mikuláš kázal a řka: „Pomáhajte chudým,
