a sám ji poče za vrch vláćiti a téj noci v žalář ji káza vsaditi. A nazajtřie káza ji vésti před ćiesaře Marćiana. An uzřev jejie krásu, lísa o nie, a když jie nemože přemluviti, vece jie: „Modl sě a klaněj sě našim bohóm.“ Ana vece: „Klaniem sě Jezukristu, donidž sem živa.“ Tehdy ćiesař káza ji obnažiti a jejie tělo kleščemi trhati, až z nie velímě krev plovieše, i káza ji v žalář vsaditi. Téj noci sě jie buoh zjevi, jie posilujě a uzdravi ji. Ráno ji z žaláře vyvedechu, ana krašší nežli dřéve. Opět ćiesař káza ji mučiti, kamenie rožžené na jejie tělo káza sypati a kladivem jejie hlavu káza bíti a káza jejie prsi vyřezati a nahu po všem městu voditi. A hned anjel z nebes přinese jie krásný plášč zlatttohlavý i přikry jejie tělo. A když to ćiesař uzře, káza ji vésti k uocsi a řka: „Kaž svú dseru.“ Tehdy otec přijev ji mluvi jie, aby sě bohóm modlila, i chtieše ji bezděky za muž dáti. Ana téj noci prosi hospodina, že by plna vředuo a neštovic. A když by nazajtřie uzřev ji otec plnu neštovic, rozhněvav sě vyvede ji na jednu horu a tu jie sám otec sťa hlavu. Ana, když dieše na popravu, prosieše boha řkúći: „Mój milý choti, Jezukriste, pro mé umučenie rač mi to dáti, ktož tě budú nazývati a méj pomoci žádati, rač jě všech neštovic zbaviti a na těle uzdraviti a potom jim rač svú milost dáti.“ A když jie otec sťa hlavu svatú i pojide s té hory, hned jej hrom zabi a spáli, až jeho jedno prach osta. A tak jie buoh pomohl a přijal do královstvie nebeského, jehož nám etc.cizojazyčný text
De sancto Nicolaocizojazyčný text
Ecce sacerdos magnus qui in diebus suis placuit Deo etc.cizojazyčný text Tato slova píše múdrý Šalomón a řka: „Ej toť jest kněz veliký, jenž v svých dnech líbil sě bohu.“ Svatá ćierkev, matka našě, dvojí věc nám ukazuje na svatém Mikuláši. Prvé nazývá jej velikým, druhé praví, že sě slíbil bohu, donidž byl živ.
O prvém máme znamenati, že svatý Mikuláš byl veliký rodem. Jakož sě čte o nem: „Zpovědlník boží, svatý Mikuláš, šlechetný rodem, ale šlechetnější svými činy, neb jeho otec i máti viecs sú v čistotě přebývali po jeho narození.“ Opět jest byl veliký náboženstvím, neb vešken život svój vedl v náboženství a v svatosti. Opět byl veliký duostojenstvím, neb jest byl biskup, jenž má světiti kněží a svaté křižmo a žehnati lidi a rozhřešovati. K tomu úřadu byl zvolen bohem.
Prvé toho dne, jehož sě narodil, sám stál u medenići, když jej myli v kúpěli, a to učinil na znamenie, že měl býti velikého dóstojenstvie, opět byl veliký, že samým bohem byl zvolen v to duostojenstvie. Jakož sě čte, když v jednom městě, jemuž diechu Munera bieše umřel biskup, sebra sě mnoho žákovstva, chtieće tomu městu biskupa zvoliti. I bieše tu jeden biskup mezi nimi velikého dóstojenstvie, jehož kázanie všechni držiechu. A když ten káza sě všem postiti a boha prositi, aby ráčil zjeviti, kto by byl hoden toho biskupstvie, téj noci uslyša hlas z nebe a řka: „Čekaj u dveří kostelních a kterýžť žák najprvé pójde ráno k kostelu ménem Mikuláš, toho biskupem učiňte.“ To jiným zjeviv, káza sě jim modliti a sám poče u dřví kostelních státi. Jednož svatý Mikuláš k kostelu pojide, le ten biskup chopiv jej i vece: „Stój, jak tobě dějí?“ A on pokorně odpovidě: „Mikuláš mně dějí, Vašie Svatosti služebník.“ Ani jej hned do kostela vedše, jakž koli on nechtieše,
