a řka: „Mějhodiek, že věříš u mě.“ Druhé, že ty tři krále, ješto sú byli přijeli [s]text doplněný editorem zlattem a s kadidlem a s myrrú, pokřstil jest, takže sú s ním kázali slovo božie. Třetie, že krále Abagara u vieře potvrdil, neb sě čte o tom, že syn boží po listu vzkázal tomu králi, slibuje po svém vstúpení jednoho apoštola jemu poslati, jenž by jej z jeho nemoci uzdravil a u vieře potvrdil. A to poselstvie svatému Tómě bylo poručeno, a to jest bylo na veliké znamenie jeho viery. Čtvrté, že to v tom městě ménem Odyssecizojazyčný text, v nemž jeho tělo odpočívá, žádnému kaćieři ani nevěrnému ani pohanu lze býti. Na tom sě znamenává veliký milovník a obránce viery, jenž podlé sebe nepřepustí ižádnému nevěrnému býti.
Druhé přebýval jest u boze nábožným poslušenstvím, že hospodin řekl jemu, aby šel do Indie a tam trpěl muky pro jeho jmě. An hned odpovědě a řka: „Tys mój pán a já tvój sluha, staň sě po tvéj vóli.“ Na tom jest následoval svého mistra Jezukrista, jenž byl bohu ocsi poslušen až do smrti. Jakož sě čte o nem, když svatý Tóma bieše v jednom městě, jemuž diechu Cezarea, tehdy zjevi sě jemu sám buoh a řka: „Král Gundofor poslal svého posla, aby nalezl umělého tesaře.“ Odpovědě svatý Tóma a řka: „Milý pane, pošli mě jinam, kamž chtěš, kromě Indie.“ A buoh jemu vece: „Di bezpečně, nebť já budu s tobú. A když mi Indii obrátíš na vieru, tehdy přídeš ke mně s vítězstvím umučení.“ An vece: „Tys mój pán a já tvój sluha, staň sě tvá vóle.“ A když ten posel a šafář toho krále Gundofora po trhu chodieše, i vece jemu hospodin: „Jinochu, čso děláš a čso hledáš?“ An vece: „Král mój poslal mě, abych jemu dobyl řemeslníkuo umělých k stavení domuov, aby jemu sien stavěli římským dielem.“ A syn boží da jemu svatého Tómu a řka: „To máš dobrého dělníka a umělého siením stavěti.“ A hned vstav i jide s ním, a to jest znamenie velikého poslušenstvie.
Třetie přebýval jest u boze svrchovanú milostí, a to jest ukázal, že jest vše rozdal pro buoh, čsož jest měl a mieti mohl, vše jest zhrzel pro buoh. Opět jest milost měl, že jest vždy o bohu mluvil, nebo kto boha miluje, ten o nem rád myslí a mluví. Jakož sě čte o nem, když s tiem šafářem králi Gundoforovi přes moře přejědechu do jednoho města. A v tom městě král svú dseru vydáváše a kázal bieše volati, aby všechni chudí i bohatí šli na tu svatbu, a ktož by nešel, ten by krále rozhněval. Tehdy také svatý Tóma s tím šafářem na tu svatbu jide. Tehdy jedna panna, chodieći mezi kvašeny, všeckny obveselováše, a svatý Tóma sedě, ničs nejedieše, ale očima na nebe patřieše, věda, že má tam svého milého, to jest Jezukrista, o němž vždy mysléše jako o dobrém pokladu, jenž jest poklad všech svatých. O němž praví Mojžieš: „Otevři nám, hospodine, svój poklad studnice živéj vody, točiž ukaž nám syna svého.“ A tak svatý Tóma přebýval jest u boze, majě k nemu ústavnú milost a vždy o nem mysle.
Druhé máme znamenati, že jest v nem také sám buoh přebýval, na všem jemu pomáhajě a toho má trojé znamenie.
Prvé jeho veliká čistota, neb syn boží najradějie v čistém srdci přebývá. O tom praví svatý David: „Hospodine, slušie tobě mieti duom svatý a čistý.“ Ale svatý Tóma tak jest velmě miloval čistotu, že toho panice ženicha
