ustlachu, tehdy všechnu postel vymetav i leže na holéj zemi. Tehdy jeho sluhy prosichu, aby asa slámy pod sě prostřel, an jim odpovědě a řka: „Nesluší mi jinak, milí bratřie, umřieti, jedno na popele a v žíni. Pakliť vám ostavím zlý příklad, tehdy shřeším nad vámi.“ A tak zjevena jest jeho svatost, skrze kterúž on byl povýšen na tomto světě. A protože bieše svatého života, byl jest bohu velmě vzácen. A to ukazuje sám buoh a anjelé a smrt a rozličné nemoci.
Prvé jeho svatost ukazuje sám buoh, děkuje jemu před svými anjely. Jakož sě čte, když jednú svatý Martin zimě dieše do jednoho města i potka jednoho chudého nahého, an prosí almužny, tehdy svatý Martin vytrh meč i rozřeza plášč i da polovići tomu chudému. Hned téj noci uzře nebesa odevřiena a syn boží v jeho plášči stojě, jemu děkováše a řka: „Martin ješče nepokřščený, však mě tiemto pláščem oděl.“
Hledaj, člověče, kterakť jest pochválen pro svú ščedrost. Prosmy jeho milosti, ať by nám byl ščedr, čsož prosímy. Opět svatý duch ukázal jeho svatost, když ve mši upadla naň kúle plamenná z nebes, a to jest byl svatý duch, jenž veň vstúpil ohněm jako v apoštoly. Opět jeho svatost ukázala svatá Maří. O tom praví svatý Řehoř a řka: „Když svatý Martin jednú sám sedieše v svém pokoji a jeho sluhy před dveřmi čekáchu, uslyšechu mnohé hlasy s ním mluviece. O tom jeho potom otázachu a řkúce: „Kto to s tebú mluviechu, a my sme ižádného neviděli?“ Vece jim: „Poviem vám, ale prosím vás, abyšte ižádnému nepověděli. Vězte to, žeť jest matka boží a svatá Nětišě a svatá Cecilia byly u mne a mluvily se mnú a často mne navščevují svatý Petr a svatý Pavel.“
Opět jeho svatost ukazují anjelé, když sú na jeho smrti zpievali. Jakož sě čte, když svatý Sver, kolínský biskup, v neděli ráno po jitřní chodieše po svatých. A toho času bieše vatý Martin umřel. Tehdy uslyšě anjely zpievajíće pod nebem. An povolav svého kaplana, otáza jeho a řka: „Slyšal lis čso?“ An vece: „Ničs.“ Tehdy biskup prosi zaň boha, an hned uslyša hlasy anjelské i otáza, čso by to bylo. A biskup vece, že svatého Martina, jenž dnes umřel, nesú anjelé zpievajíce do královstvie nebeského. A umřel jest léta devadesátého prvého. Opět jeho svatost ukazují mrtví, že tři mrtvé vzkřiesil. Z těch tří čte sě o jednom, jehož měl v svém klášteře, jenž ješče nebyl pokřščen. A když svatý Martin přijide do kláštera, pověděchu jemu, že ten umřel, a nejsa křesťan. Tehdy svatý Martin vzem jej do svého pokojě, rozprostřev sě na jeho tělo, svú modlitvú jej vzkřiesi. A ten oživ i vece a řka: „Již sem byl veden do temniće, a přiběh jeden káza mě pustiti a řka: Pusťte toho, nebť zaň svatý Martin prosí.“ Prosme jeho etc.cizojazyčný text
Opět jeho svatost ukazují rozličné nemoci jako slepota a hluchota. Neb biesta dva tovařišě, jeden slepý a druhý zlámaný, slepý nesieše zlámaného, jenž slepému ćestu ukazováše a veliké penieze vyprošovasta. I slyšavše, že svatý Martin mnoho nemocných uzdravováše ku přinesení jeho. Když jeho svaté tělo z kostela nesiechu, tehdy ona žebráky chtěsta utéći v jednu ulići, by jich nepotkali s tělem jeho, aby nebyli uzdraveni, a tak bežiece
