nikdy nehřešila. A také buoh, neb jakž jie muž umřel, tak ihned bohu čistotu slíbila, a tu do své smrti držala. V tom sě Šalomún oklamal řka: „Z tisíc mužuov často sem ledva jednoho věrného našel, ale ve všech ženách sem věrnéj nenalezl.“ Takéž mohú přieklad vzieti manželové, aby vieru mezi sobú držali, jakž sú slíbili.
Znamenajte, že každý muž své ženě trojí vieru držeti má, točiž srdcem, usty a skutkem. Vieru srdcem má mieti, nebo jest prvé myslil přijieti vieru usty, že řekl před lidmi: „Líbí mi sě.“ Vieru skutkem, když jie ruku dal a ona jemu, jako by řekl: „Slibuji tobě, že svého srdce od tebe neodvráti a nikdý o tobě nechti zle mluvići. A všechno, čsož svýma rukama dobudu, to s tobú věrně rozdělím.“ Také vdovy mají příklad na nie, aby v čistotě bydlily po svých mužiech, bez toho věrného slúpa ižádný věrný nemóž spasen býti.
Druhý slúp byl síla, neb jest tak silná byla tato žena, že ižádnému nepřieteli svému nepostúpila, ani světu ani tělu ani črtu povolila, ale silně všichny potlačila. Jakož sě čte o nie, že za jejieho života bieše jeden muž počstný a velmi nábožný ménem mistr Kunrát, ten bieše vzdal své vše zbožie, aby lépe bohu slúžil a kázal vieru křesťanskú, a potom ten od kaćieřuo zabit byl a bohu sě dostal. S toho radú svatá Alžběta vše dobré skutky činila. A potom, když jie muž umřel, prosila toho mistra Kunráda, aby jie dopustil vše zbožie vzdáti a podlé sieni žebrati. A když jie toho nepovoli a řka: „Móžeš lépe bohu slúžiti majíc sbožie.“ I ona odpovědě: „A já pak učiním, čso ty mi nemóžeš brániti.“ Běževši do kostela u Veliký pátek, položi obě ruce na oltáři i odpově sě své vóle činiti a viece po svecskéj pýše nestáti, vidúći, že ktož chtě po světu státi, musí boží nepřietel býti. A to vše činila jejie síla.
Třetí slúp, ješto jie nedal padnúti, byl jest jejie pokora. Neb jakž jest koli byla dsi krále uherského a žena langrabie Ludvíka z durinskéj země, však tak veliké pokory byla, že když jednú dieše po ulici i uzře jednoho nemocného velmě ohavného a nečistého, pojemši jej i zmy jej a zčesa a učisti jeho tělo, a to jie milejší bieše, nežli by zlatto obierala. Opět čte sě, že u Veliký čtvrtek činila veliký mandát chudým a pracným a tu jim sama nohy umývala. A kteréhož nemocného kde zvěděla, tu předeň sama slúžieše přivinúci jej a ničs jie nemrzieše. A když bieše ovdověla, což jie jejie dievka jiesti učinivše, to ona vše chudým rozdáváše a viece své dievce slúžíše, sama mísy umývajíci. Opět jedno dietě zlámané a črvenú nemoc mající k sobě vzala a mnoho s ním práce měla, že s ním bez poroka někdy šestkrát přes den a tolikéž přes noc na potřebu chodila, ješto by to jemu máti jeho neučinila, a sama po nem plenky prala. A když to dietě umřelo, hned sobě vzala jednu děvečku malomocnú a trudovatú, tu sama oblékala, krmila a umývala. A proto sě jest osvietila. Prosmy, byť nás učistila.
Čtvrtý slúp byl milost, a kto by ji mohl vypraviti, ješto jest měla ke všem pracným a chudým se všeho srdce. Jakož sě čte o nie, že pod jedním hradem převysokým, na němž bieše kázala učiniti veliký duom, v němž bieše mnoho chudých, a na každý den dvakrát jich sama navščevováše a posluhováše a nemocné umýváše. A chudí k nie běžiechu, matkú ji nazývajíce,
