rač svú milost učiniti, rač jim málo pohověti, mámť jednoho sluhu, jenž po všem světu bude kázati a učinie lidé po tvé vóli.“ A syn buoží jie vece: „Matko, čsož prosíš, já to chti rád učiniti, ukaž mi svého sluhu.“ A ona jemu ukáza svatého Dominika, vzhléd naň syn boží, zajisté dobyt jest a podobný k tomu kázaní, a jáť jemu přižehnávám mého slova kázanie po všem světu, a čsož jest již on s svými bratřími dovedl duší do nebes, toť jest to drahé pole plno kvietí, z něhož panny rády činie sobě věnce drahé. Blaze jemu, ktož bude mieti v svém věnci fiolu pokory buožie milosti, tiť bezpečně pójdú do nebeského tance, točiž do radosti nebeské, jiežto mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Barnabe apostoli cizojazyčný text
Vos amici mei estis, si feceritis que precipio vobis. cizojazyčný text Tato slova píše svatý Jan, a ta jest pověděl sám král nebeský svým apoštolóm a řka: „Vy jste moji přítelé, ač učiníte, čsož vám přikazuji.“ Neb v Starém zákoně byl král nebeský přikázal po Mojžíšovi , aby jej lidé milovali a přietelstva sobě buožieho dobývali. A když to nebieše , sám buoh sstúpil na svět a mnoho dobrého lidem učinil a, slibujě jim věčnú radost, doby sobě mnohých přátel. Najprvé apoštoluo, z nich jest byl jeden svatý Barnabáš, jehož dnes my hod čstímy. Také jest učil, kterak by oni božie přiezni dobyli, a řka „vy ste moji přietelé.“ Na tom móžem znamenati velikú boží dobrotu, neb nenie divu , když chudý hledá přiezni u bohatého, že jeho potřebuje . Ale když buoh jsa bohatý, jenž má všechny poklady v svú rukú a dává jě, komuž ráčí, nepotřebuje nás, však hledá přiezni našie. A tomu sě podivi svatý David a vece: „Milý hospodine, čso jest člověk, že tak velmě pomníš naň svú milostí?“ Též svatý Augustin praví: „Přenajmilejší hospodine, čso sem já, že mé přiezni žádáš k sobě, a když tebe nebudu milovati, tehdy sě rozhněváš na mě?“ K tomu odpovědě syn boží slovem svatého Isaiášě: „Každý člověk jako květ a jako seno shnije , v krátkém časi bude z neho črv a hnilost, avšak buoh jest tak milostivý a dobrotivý, že lidskéj přiezni žádá.“ V tých sloviech muožem trojí věc znamenati. Prvé, že vždy máme božie přiezni hledati. Druhé, čím jie máme hledati. Třetí, které sú znamenie ku božie přiezni.
O prvé znamenajte, že pro trojí věc máme božie přiezni hledati. Prvé proto, že jest počestná, neb když jest čest slúžiti králi zemskému , mnohem jest věcší čest slúžiti králi nebeskému. A najvěcšie jest čest býti přietelem božím, jako praví svatý David: „Ó, milý bože, toť jsú přieliš učstěni tvoji přietelé, netolik, že jsú na nebi králové a kniežata mocná, ale také učstěni na všem světě.“ A to vidímy svýma očima, že sě vyššie čest děje tomu prachu nebo kostkám, jako zde božieho přietele najmilejšieho než najvěcšieho kniežete na světě a netoliko božie přiezen jest počestná, ale jest nám velmě užitečná, že všichni svatí usilují na tomto světě, žádajíc božie přiezni, postiece sě mnoho muky trpieće , a to proto činie, že jest jeho přiezen užitečná, neb božím přátelóm všě stvořenie přeje.
Prvé stvořenie nebeské, jakož sú oblaći . Na to máme příklad na svatém Eliášovi, jehož kázaní oblaci jsú poslušni byli, že z sebe nepustili dšče za tři léta a za šest měsiecuo. A opět jedním slovem učinil déšč, a to jest učinilo jedno boží přiezen. Také zemské stvořenie bylo poslušno Mojžiešě, jenž jest slovem moře Črvené rozdělil na dvanáste čéstí, že sú přešli přes moře po sušě boží přítelé
