by jich buoh ráčil požehnati. A hned sám král nebeský toho lidu požehna. Prosme jeho, ať nás také ráčí požehnati.
Tehdy jeden nečstný člověk ménem Jistec jide k ćiesařovi a řka: „Slyš, milý ćiesaři, čsoť sě děje v Ludikru, žeť jsú všeckny modly zkaženy.“ Uslyšav to ćiesař, káza svatého Erazima jieti a před se vésti a všecku tvář zbíti. A na tom miestě by opět zdráv, le ćiesař jemu vece: „Raziť, ješče se obrať a modl sě mým bohóm.“ I on vece: „Až tvé bohy uzřím.“ Tehda ćiesař radostně jide s pišci a s hudći do Sirmitana města, do chrámu i vece: „Toť náš buoh.“ Le svatý Erazim vzdeše k bohu, k Jezukristu, a tu stáše obraz zlattý na dvanéste loket vysoký. A hned črt uzřev svatého Erazima, ten obraz na kusy zetře a vyskoči črt jako drak a zabi téžměř třetinu lida. Uzřev to ćiesař, vskoći na kuoň i jede preč, lajě sobě, že jest tak oklamán. A druzí lidé voláchu a řkúće: „Svatý Erazime, boží sluho, pros za ny boha, ať nezhynem od tohoto draka.“ I on káza drakovi, aby šel preč a lidem neškodil. I pokřsti sě opět množstvie lida, chváléc boha Jezukrista. Rozhněvav sě ćiesař, káza všeckny stínati, kteříž sú sě křstili, tři sta a čtyřidćeti lidí. A tak třetie obráněn jest svatý Erazim boží moćí. Skrze toho draka, jenž zabil třetinu lidí, prosme boha, ať nás obrání od draka pekelného.
O třetiem máme znamenati, že král nebeský obránil svatého Erazima od trojí věći. Prvé tomuto světu, druhé tělu, třetie črtu. Jakož sě čte o nem, když ćiesař uzře množstvie křesťanstva, káza opět svatého Erazima jieti a káza pancieř rozžieti a veň jej obléći a řka: „Uzřím, obrání li tě tvój buoh a vynme li tě z mých rukú.“ A on vece: „Čiň, čso chtěš, neshořímť.“ A požehnav sě svatým křížem, obleče sě v ten pancieř horúcí a pochváli boha a hned vešken pancieř na nem ustyde a jemu ničs neuškodi. Le svatý Erazim vece: „Poznaj boha, jehož vidíš moc nade mnú.“ Opět ćiesař vece: „Tať řeč nespomóže, vždy tě obrátím od tvého boha.“ I káza přinésti měděný hrnec ve dvadćeti čebruo veliký i postavi jej na oheň i rozpusti opět v nem olovo a smolu a vosk a olej. A když to bieše velmě zevřelo, až z hrnce kloktáše, tehdy káza tu vsaditi svatého Erazima, an tu sedieše jakti u vláze, že jemu ta hrozná muka nemože ničs uškoditi. A když to olovo kypieše, tehdy jedna krópějě upade ćiesařevi na nohu i ožže jej velmě, až zvola a řka: „Ó, běda mně, nesčastnému!“ I vece svatému Erazimovi: „Pros za mě boha a uzdrav mě.“ I on vece: „Ne pro tě, zlý člověče, ale pro božie jmě buď zdráv.“ A hned ćiesař by uzdraven. Uzřevše to lidé mnozí, obrátichu sě na vieru křesťanskú. A tak buoh obránil jest svatého Erazima tomuto světu, že jest z boží pomocí přemohl jest ćiesaře i jeho zlost a nestúpil jest z božie viery. Prosme jeho, ať nás obrání ode všeho zlého. Uzřev ćiesař, že jemu nemóž oheň uškoditi, káza jemu cvoků za nehty nabiti do všech prstuo ručních a nožních, potom káza jemu břich prokuchati a všechna třeva z neho vyvláćiti, že jej vykuchachu jako rybu, chtě jej tak umořiti. Avšak svatý Erazim neumřel jest proto, i káza jej v žalář vsaditi a mnoho železa naň nabiti. A tak jest přemohl své tělo, že trpěl pro buoh veliké muky. A když ležieše v žaláři, modle sě bohu, tehdy zjevi sě jemu svatý Michal i vyvede jej z toho vězenie i přivede jej k jedné řeće a tu svatý Erazim vsede na lodi i přijede do Kampanie, toho krajě, i poče kázati vieru křesťanskú
