zlost nepřátelská, jíž jest byl zbaven svatý Erazim.
O prvém máme znamenati, že král nebeský obránil svatého Erazima pro jeho velikú svatost, nebo jest měl trojí svatost svatý Erazim. Prvú na svém těle, jenž jest v čistotě přebýval a žádné poskvrny na svém těle neměl. A pro tu čistotu sám buoh jej miloval a obránil jej ode všech nepřátel ćelestných. Druhú svatost měl na svéj mysli, takže jest vždy na buoh myslil a na buoží službu a boží čest plodil. Třetí svatost jest měl na svých skutcích, že jsa biskupem plodil vieru křesťanskú a pohany tupil a velikú ščedrost ukazoval, že chudým pomáhal, na všem těle utrpenie měl, že sě postil a sušil své tělo a bděl na modlitvách přes den a přes noc a veliké náboženstvie měl, proto jej obránil ode všeho zlého, ćelestného i duchovnieho. Jakož sě čte o nem, když svatý Erazim bieše biskupem v Ludikru, v tak řečeném městě, tehdy almužnu dáváše a velikú svatost ukazováše, že nemocné uzdravováše a slepé osvětěváše a mrtvé křiesě. Tehdy ciesař Dioklecián hubieše křesťanstvo a bieše zápověd učinil, že ktož by sě jeho buohóm neklaněl, aby jej beze všie řeči na smrt dali. Uslyšav to svatý Erazim, jide na púšč a bydli tam sedm let, na Libánskéj hoře přebývajě a mnohé divy čině, že byli anjelé s ním a ptáci jej buožím pokrmem krmili a rozličná zvieřata k nemu přichodiechu a jeho sě nohám klanějiechu.
Tu jest zjevena jeho svatost na třech věciech. Prvé, že s ním anjelé mluvili, nebo anjelé neradi s jinými mluvie, jedno s svatými. Druhé, že jemu ptáci jiesti nosili, a to sú byli anjelé, že sú jej tu za sedm let krmili na púšti, ktež jest nemohl pokrmu mieti. Třetie, že sú s ním zvieřata přebývala a těšila sě jemu jako svému otci, aby jě uzdravil a obránil jich od nepřátel. Takéž prosmy buoha, ať pro prosbu svatého Erazima ráčí nám potřebu dáti a ode všeho zlého uchovati.
O druhém máme znamenati, že král nebeský bránil svatého Erazima třmi věcmi. Prvé svatým duchem, druhé anjelem, třetie také diáblem. Jakož sě čte o nem, když již svatý Erazim sedm let přebýváše na púšti, tehdy hlas jeho zavola a řka: „Erazime, vstaň a jdi do svého města, kaž vieru křesťanskú.“ An inhed vstav, vše poslušenstvie ukáza, že jide do města i poče vieru křesťanskú kázati, chvále buoha a modly tupě a mnohé nemocné uzdravujě a zlé duchy vyhánějě a mnohé na vieru obráti a ve jmě buožie jě pokřti. Uslyšav to ciesař Dioklecián, káza svatého Erazima jieti a před se vésti i vece jemu: „Ktos ty a odkad ty si?“ Tehdy on vece: „Já sem biskup Erazim, křesťan, buoží sluha.“ Takže bieše svatý Erazim v anjelské tváři krásný bez poskvrny a mluvieše svatým duchem beze všeho strachu i vece jemu ciesař: „Raziť, ostaň toho buoha ukřižovaného a modl sě buohóm mým. Pakli toho neučiníš, velmě mrzkú smrtí sendeš.“ I on vece: „Toho já neučiním, bych se dříví a kamení modlil, ty sě jim modl, že si jim roven, že nemóžeš poznati buoha mocného, ale já sě modlím buohu mocnému, jenž jest stvořil nebe a zemi, ale tvojiť sú bozi črté a všechni u pekelném ohni hořie.“ Tehdy sě ciesař velmi rozhněva a káza jej olovnými bíti až do smrti. A on vzhléd na nebe, vece: „Hospodine, Jezukriste, děkujiť tvé milosti, žes mě ráčil k své milosti přivinúti, spomoz mi, svému sluze.“ Tu svatý duch jej obráni, že jemu ty rány neuškodichu, obrátiv sě ciesař k němu, vece: „Vizi, žes krásný
