zbožie na tré děléchu. Jeden diel na boží duom sluhám krále nebeského dáváchu, druhý diel chudým, třetí svéj čelédće a sobě ku požitku chováchu. A tak za dvadćeti let plodu u manželství nemajíce. Slíbichu hospodinu, když by jim plodu požíčel, že by hned k službě božie přisadili. Protož třikrát smy u písmě znamenali Joachima choditi do Jeruzaléma.
Prvé na hod posvěcenie Joachim s svými přáteli šed do Jeruzaléma a s jinými přišed k uoltáři, obětova obět svú. A když to uzře kněz Isagar, jenž obět přijímáše, i vrže ji s oltáře a řka: „Kterak bezdětek ten smie přistúpiti k oltáři, poňovadž jest zlořečený každý bezdětek v našem zákoně.“ Le on pro velikú hanbu, ano naň súsedé jeho volají, nechtě sě vrátiti do svého domu, ale jide ku pastuchám svým na púšč i by tu s nimi, přebývaje v smutku a v truchlosti. A král nebeský, jenž jest smutných utěšenie, poslal anjela k nemu, le anjel boží třetí den zjevi sě jemu a řka: Tedě já anjel poslán sem k tobě, Joachim, ať bych zvěstoval, žeť jest buoh uslyšal tvú prosbu i tvé volánie, uzřev tvój stud, ještos trpěl, i hanbu velikú, protož měj radost u boze, že Anna, tvá žena, porodí tobě dseru, jíž převzděješ méno Maria, a ta bude hned svata a svatým duchem naplněna, v chrámě na božie službě ustavična a budeť matka Jezukrista, spasitele všeho světa. A toť tobě znamenie dávám, že když přídeš do zlattéj brány v Jeruzalémě, tehdy Anna, manželka tvá, potká tě, jenž stará sě, odjětie tvého velmi truchle, a hned, jakž tě uzří, svatým duchem bude obdařena.“ Pověděv to anjel, od něho odstúpi i jide k Anně, jenž velmi plakáše, nevědieći, kam sě děl Joachim. A zjeviv se jie týž anjel, zvěstoval jie táž slova jako Joachimovi. A tak podlé přikázanie anjelského postřetesta sě v zlattéj bráně a poklonivše sě a poděkovavše hospodinu z tak utěšeného daru. Vrátivše sě domuo, hned svatá Anna poče a porodi dseru, jiež převzděchu Maria. A když by jako o pěti letech, mezi panny k službě božie v klášteře jie potvrdichu. A tak jejieho narozenie duostojenstvie jest ukázáno. Ó, duostojenstvie svaté Mařie, matky božie, dievky čisté, prorok svatý David dávno jejie narozenie prorokoval, rozličně ji nazývajě. Jakožto Šalomún, vida jejie divné narozenie, řekl: „Která jest toto, jenž vstupuje jakti róže?“ Jako by řekl: „Jiné dietky narozují sě s pláčem, ale tato v radosti, neb má nás obdarovati svým drahým narozením. Protož prvé narodila se jest předuostojně, jakžto zóře kdyžto vzende, všeckny ptáky i zvieřata z nočnieho smutku zbudí k veselí a k zpievaní. Takéž duostojná matka boží skrze své svaté narození dá svým sluhám obveselenie a hřiešným hřiechóm odpuščenie a dušičkám, jenž sú v temnosti, múk pekelných zbavenie a z bohem věčné obdarovánie. A bude jim jako truhlička, v nížto sú mnozí pokladové milosrdenstvie božieho. O němžto svatý Jan evanjelista praví v Apokalypsí, v těch knihách, a tak řka: „Otevřín jest boží duom v nebi i viděna jest truhlička.“ Jenž sě vykládá k našemu rozumu, „otevřien jest duom boží“, točiž milosrdenstvie krále nebeského, ješto bylo zavřieno až do narozenie jeho.
