ana bieše v Nazaretě v svéj kaple čtúći žaltář. An v ta doba vstúpi k nie a pozdravi jie těmi slovy a řka „zdráva, Maria“.
O druhém máme znamenati, že jest anjel poslán, jenž jest knieže jiných anjelóv, jenž slóve Gabriel, točiž síla božie. Znamenajte, že pro trojí věc jest anjel k Marii poslán. Najprvé, jakož črtóv anjel byl poslán k Evě, aby ji oklamal a smrt na lid přivedl a hněv boží, takéž anjel boží poslán jest k svatéj Mařie, aby jie pozdravil a vykúpenie všemu světu zvěstoval a milost boží přivedl. Druhé pro anjelskú přiezen, kterúž má k čistým dievkám. Třetie, nebo netolik bylo lidské vykúpenie, ale také anjelského kuoru naplněnie.
O třetiem máme znamenati, že jest poslán anjel k svatéj Mařie, k čistéj dievce a k pokornéj a k divnéj, že tu jsúci božie dsi i učiněna jest božie matka a súci jako hvězda světlá, počala jest slunce nebeské bez poskvrny ćelestnéj zpósobením ducha svatého. Ten sě div nikdy nestával ani jest toho kto slýchal, by dievka počala, dievkú súc porodila a porodivši dievkú čistú ostala. To bylo znamenáno v starém zákoně, když kniežata židovská vadiechu sě o biskupstvie. Tehdy Mojžieš káza sobě dáti z každého národa huol nebo metlu a těch dvanáste holí suchých postavi na oltáři, a nazajtřie ta huol anebo berla ta Aaronova zkvetla a pět ořechóv urodila. Takéž svatá Maří, čistá dievka jsúci, porodila nám spasitele, hospodina našeho, Jezukrista. A jakož popršlek slunečný projde skrze stklo, neuškodie stklu, takéž syn boží narodil sě svatéj Mařie beze všie poskvrny a beze všie bolesti. Nebo svatá Maří byla velmě pokorna, že vědúci, že bude královna všeho světa, však anjelu řekla: „Já sem poselkyně anebo dievka božie, staň mi sě podlé slova tvého.“ Neřekla „já již budu paní nebo králevnú“, ale řekla „dievkú“, a tu vždy drží všemu světu, že nám hřéšným slúží trojí věcí.
Najprvé, že odsúzenie proměňuje, nebo když král nebeský, súdce živých i mrtvých, odsúdí hřiešného člověka na zatracenie, tehdy svatá Maří, královna nebeská, promění to, prosieći boha zaň. A to jest ukázáno v Starém zákoně, když Nabal bieše rozhněval krále Davida a jeho posly haněl, tehdy král David odsúdi jej na smrt a přiseže, že jemu nelze déle živu býti. Uslyšavši to králová Abigail, pade před králem a uprosi jemu milost. Takéž svatá Maří, matka boží, prosi za ny za hřiešné před králem nebeským a uprošuje nám milost u svého milého syna Jezukrista. O tom praví svatý Bernardus a řka: „Člověče, bezpečně móžeš přistúpiti před boha, když máš matku boží orodující před svým synem a syna před ocsem.“ Matka ukazuje synu svému modlitvu a syn ukazuje otcsi svému svój bok a své rány. Tu nemože býti žádné odpovědi, kdež jest tak mnoho prosby. Protož přistupme směle před krále nebeského a před stolec boží, točiž před svatú Maří, neb jest ona trón boží, z nehož jde potok božie milosti po všem světu. Na tom tróně přebýval jest syn boží devět měsiecóv
