znamenává sě jejie múdrost, kterúž jest měla na odpoviedánie, když jest odpoviedala pánu pohanskému ménem Kvinciánovi, nebo jest měla takú múdrost, že netolik viery křesťanské bránila, než také vieru pohanskú potupovala. Skrze rúcho bielé znamenává sě jejie čistota, takže jest byla i na těle i na duši čista, že jest k žádnému hřiechu nepřišla. Jakož sě čte o nie, když ten pán Kvincián snúbieše ji, a ona nechtieše jemu povoliti, tehdy on jem ji, posla ji k jedné obecnéj ženě jménem Efrodíše, jenž mějieše devět dser, aby ji navedly k svěcskéj nečsti. Tehdy jim svatá Háta vece: „Netbámť já na vaši řeč, mámť já mysl na svého boha Jezukrista, žeť mého domu nemóž ižádná voda podrýti ani vietr podvrátiti, nebo jest tvrdě ustaven a potvrzen u vieře.“ Uzřevši to ta zlá žena, povědě to pánu a řkúći: „Snadnějie bych kamenie obměkčila a železo rozpustila, než tu dievku od boha odvrátila a jí panenstvie zbavila.“ Skroze črvené rúcho znamenává sě jejie umučenie, neb když ten pán Kvincián nemože jie přemluviti, káza sě jie bohóm modliti. A když ona nerodě, káza ji bíti a do žaláře vésti, ana vesele a radostně jako na hody do něho jide.
Nazajtřie káza ji před sě přivésti i vece jie a řka: „Odpověz sě Jezukrista a služ mým bohóm.“ A když ona nerodě, káza ji na pranéři pověsiti a velmě silně mučiti. Tehda svatá Háta vece: „Já sě kochám v těch mukách jako ten, ktož poslúchá dobrého posla aneb ktož uzří toho, kohož dávno žádal, aneb jako ten, ktož mnoho pokladóv našel.“ Tehdy rozhněvav sě ten pán, káza jie prsi páliti a spálené káza jě vyřezati. Le svatá Háta vece jemu: „Nečstný a nemilostivý ukrutníče, nestydíš sě vyřezati dievće, čsos u své matky požíval?“ A po těch mukách káza ji v žalář vsaditi a hladem mořiti. Tehdy o puolnoci přijide k nie jeden stařec a před ním pacholíček nesieše svieći a mnoho mastí u puškách i vece jie a řka: „Měj sě dobře, dievko svatá, budeš zdráva.“ Le svatá Háta vece: „Ó, nikdy sem nečinila svému tělu lékóv a ješče nechti, buohť mě uléčí, kdyžť ráčí.“ Tehdy jie stařec vece: „Jáť sem křesťan, nestyď se mne.“ Ana vece: „Jak mi sě nenie liž styděti, a já sem velmě raněna a mučena.“ An jie vece: „Jáť tě uléčím.“ A svatá Háta vece: „Jáť mám svého pána Jezukrista, jenž mě uléčí, když ráčí.“ An jie vece: „Jáť sem svatý Petr apoštol a ve jmě božie buď zdráva.“ A hned jeho neuzře a by zdráva na svém těle.
Čtvrtý den káza ji Kvincián vyvésti a káza sě jie svým bohóm klaněti. A svatá Háta jemu vece: „Hubenče hubený, i chtěš, bych sě tvému dřevu a kamení klaněla a boha mého, jenž mě uzdravil, pro tě nechala?“ An jie vece: „Kto tě uzdravil?“ A ona vece: „Hospodin mój, Jezus Kristus.“ An jie vece: „I smieš ješče menovati Jezukrista?“ A svatá Háta vece: „Doňud sem živa, neostanu jeho.“ Tehdy rozhněvav se káza uhlé nasúti a ji na nem položiti a kamením rožženým káza ji přimetati. Ana poče sě modliti a řkúc: „Ó, mój milý hospodine Jezukriste, jenžs mě stvořil a od més mladosti mě ostřiehal, přijmi k sobě duši mú a přijmi mě k svéj milosti.“ A tak, oděvši sě v črvené rúcho, došla jest do královstvie nebeského. A když ji pochovachu, tehdy jeden jinoch v hedvábném
