A hned anjel přišed k nemu i ubudi jej a řka: „Di před sě, Eliáši.“ Tehdy svatý Eliáš vzhlede, naliť pokruta chleba a kalich vody u něho v hlavách, vzem tu pokrutu i snie ji a tu vodu vypie. I by tak posílen, že jide čtyřidćeti dní a čtyřidćeti nocí kusa nejeda i přijide na tu horu, z niež jej přija buoh do rájě k sobě. Takéž ktož sě umdlí svými hřiechy, zpoviedajě sě a přijímajě buožie tělo. A přídeš na horu nebeskú a budeš s buohem přebývati. Prosmě buoha.
O třetiem máme příklad o jednom rytieři, jenž velmě čstieše buožie tělo. A když ležieše na smrtedlné posteli u veliké nemoći, tehda prosil, by jemu buožie tělo dali přijieti, vida, že jemu žádný lékař nemóže pomoći. I kněz přišed, da jemu svaté božie tělo. A jakž přija buožie tělo, inhed vsta z nemoći a by zdráv, neb ktož nábožně přijímá buožie tělo a bez hřiechu, ten obdrží sobě zdravie toho léta. Prosme jeho etc.cizojazyčný text
A to máme ukázáno v Starém zákoně na manně, ješto buoh posielal Židóm mannu nebeskú, točiž chléb nebeský, čtyřidćeti let na púšti, že donidž sú ten chléb anjelský jedli, ižádní sě z nich neroznemohli ani který Žid umřel za čtyřidćeti let ani sě jich rúcho pokazilo ani který nepřietel jim uškodil ani které zvieře, jedno že měli všě dobré, čsož sú sami chtěli. Jakož praví svatý David: „Chléb anjelský jedli lidé.“
Když sú Židé měli zdravie, jedúce ten chléb nebeský, čsož pak každý křesťan bude mieti od buoha zdravie, ktyž přijímá nábožně tělo božie. Jakož v dnešním čtení pověděl Židóm syn buoží a řka: „Vaši otci jedli jsú mannu na púšči, však sú potom zemřeli. Ale ktož mé tělo dóstojně přijímá, ten navěky živ bude.“ Prosmež jeho, ať nás zbaví věčné smrti. Také buožie tělo zbavuje člověka všeho zlého, že když jě nábožně přijímáš, toho léta budeť sě dieti všě dobré. A kteréhož dne vidíš buožie tělo s pravú věrú, toho dne budeš zbaven všeho zlého.
O prvém máme příklad na jednom kaćieři, když u Veliký pátek přijímal buoží tělo, šed domuo i vyňa je z úst i vloži je v úly ku včelám a řka: „Bože, hledaj mi tu včel.“ Tehdy včely sě jemu tu velmě rozplodichu i vše zbuožie a na každý den množstvie ptákuo zpieváše v téj zahradě anjelskými hlasy. Tehda biskup vstav jednú zítra ráno na hodiny, uslyšě ten hlas anjelský i jide k tomu kacieři s knězi a s žákovstvem i otieže jeho a řka: „Milý, kterú svátost v svém domu máš?“ An jemu vece tak: „Kteť by sě u mne svátost vzala?“ A když tam jidechu do zahrady, otevřechu jeden úl, naliť včely učinily z vosku pěkný kostelík a v něm malý oltářík, a na tom oltáříku ležieše buožie tělo. A když ten kacieř uzře ten veliký div, inhed pade před biskupem a zpověda se svých hřiechuo a povědě jemu pravdu, že sám byl vložil božie tělo v úl, aby sě jemu včely plodily. A když jest kacieři tak prospělo božie tělo, čsož pak křesťanu nábožnému. Prosme buoha etc.cizojazyčný text
O druhém máme příklad na jednom Židovčěti, když u Veliký pátek přijímáchu křesťané buožie tělo i on přiběh do kostela, poče sě diviti, ano kněz dává každému pěkné děťátko. Když to uzře ten pacholík židovský, přistúpi také i přija buožie tělo, přišed domuo i poče to rozprávěti. I Židé sě vtípěchu, že jest přijímal buožie
