nežli buohu, a to nenie spravedlnost. Ale tito svému pánu Jezukristu věrně sú slúžili, ale my nynie bohu slúžímě a črtu sě nechtěme ostuditi. Také že sú pro spravedlnost mnohé protivenstvie trpěli i na smrt sě dali, jakož sě čte o nich, když ćiesař Adrián křesťanstvo hubieše, tehdy biskup, svatý Ermolaus, kázáše vieru křesťanskú. I sebra mnoho a množstvie rytieřuo a pánóv i jide před ćiesaře i poče viery křesťanskéj brániti a ćiesařovi velmě porokovati, že črtóm slúží a boha nechtě poznati, že kázal buožie sluhy hubiti. Ćiesař otáza jeho: „Sám li to mluvíš?“ užase sě velmě i sede sám na súdě i káza před sě všemu rytierstvu i otáza jich: „Kterému vy bohu slúžíte?“ Ani všechni jedním hlasem vecechu: „My slúžímy mocnému bohu Jezukristu, jenž jest stvořil nebe i zemi.“ Rozhněvav sě ćiesař, poče jim velmi láti a řka: „Ó, blázni nemúdří, kto vás převrátil s pravéj viery, jaký jest to buoh, an sě dal Židóm umučiti? Raziť vám i kazuji, abyšte sě modlili našemu bohu Astarotovi, ač chtěte živi býti. Pakli toho neučiníte, kážiť vás všech nečstnú smrtí zahubiti.“ Tehdy svatý Ermolaus za všeckny odpovědě a řka: „My chtěm svému bohu obětovati čistú a živú obět.“ Tehdy ćiesař káza jemu kamenem usta zbíti, aby nemohl viece mluviti, a hned káza jej v žalář vsaditi a rytieře káza v klády vsaděti a v okovy. Potom káže jě svléći a nahy po městu voditi a jedny káza metlami bíti, druhé spustky, třetie klikami trhati, čtvrté kleščemi dráti, pátým vlasy vytrhati, šestým brady sklubati, sedmé káza na pranéři věsiti a pochodněmi páliti, potom káza jě v črvené rúcho obléći a každému trnovú korunu jako synu božiemu na hlavu vstaviti. A potom káza jim dáti píti žluč s uoctem, aby na pokoj šli a řka: „Pójdete nyní a odpočinete po svém trudu.“ Tehdy káza všechen les oklestiti, a to všeckno rytierstvo káza s jednéj straně metati po jednom na to dříví, že některý rytieř uváznieše na dřevě a na ostrvi za ruku a za nohu, druhý sobě srdce prokláše, třetí skrze hrdlo protknieše. A tak těch deset tisíc rytieřuo na tem dříví zvěsichu, že některý byl za den živ, druhý za dva dni. A svatého Ermolaa biskupa a svatého Achaćie a jiných pánóv káza ukřižovati. A tu hned poče sě zatmovati a mrklo bylo, jako ješto byl boží syn mučen na kříži. A země sě poče třiesti a skalé pukati a tři znamenie biechu jako při božím umučení. Ani pnieći na kříži zvolachu řkúce: „Hospodine, v tvojě ruce porúčieme své dušě a prosímy tvé milosti, ktož náš den bude pamatovati, aby jej pro ny ráčil uslyšeti a ze všie núze vyprositi a vše dobré ráčil dáti a po skončení rač jim dáti přiebytek nebeský.“ A tak hlas z nebes jim vece: „Čsož prosíte, ve všem ste uslyšáni.“ Tehdy svatý Ermolaus a svatý Marek a svatý Alexander a ti, ješto s nimi byli ukřižováni, pustichu duši svú a anjelé vzechu jě do nebes. A když by třetí den, káza ćiesař jíti do lesa a jiné rytieře, kteříž ješče visiechu na dříví a biechu živi, káza všecky zbíti. A to sě jest dálo na jednom městě Ararat na velikéj hoře, patnáste honuo od Alexandrie. A tak ti svatí rytieři bojovali o svú spravedlnost až do svéj smrti, a protož jsú blahoslaveni. Jakož boží syn pověděl: „Blahoslaveni jsú, kteří trpie protivenstvie pro spravedlnost, neb jich jest nebeské králevstvie.“ Prosmy jich, ať ráčie za ny orodovati před králem nebeským.
O druhém
