[194v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceden před smrtí kázal sobě hrob vykopati a šestý den kázal sě do komory vésti a tu přijímal tělo božie. A vzdvih své ruce, modle sě bohu i pusti duši. A toho dne dvěma bratroma zjevila sě jeho smrt, jeden byl tu v klášteře v své komoře a druhý byl v jiné vlasti. A ta uzřesta ćestu[3063]ćestu: tyeſtu koberći[3064]koberći: koberty přikrytú a přistřenú a drahým kamením okrášlenú od jeho komory až na východ slunce až do nebes vztaženú. I otáza ten bratr jednoho anjela, k čemu jest ta ćesta[3065]ćesta: tyeſta. An jemu vece a řka: „Toť jest ta ćesta[3066]ćesta: tyeſta, po níž svatý Benedikt bohu milý[3067]milý: mylyg jde do královstvie[3068]královstvie: kralowſt nebeského[3069]nebeského: nebeſ.“ Jehož etc.cizojazyčný text
De Anunciacione sancte Mariecizojazyčný text[3070]na marginu zapsáno mladší rukou: Zwiastowanie
Ave Maria, gracia plena, Dominus tecum, benedicta tu in mulieribus.cizojazyčný text[3071]L 1,28 Tato slova píše svatý Lukáš evanjelista[3072]evanjelista: Ewanta v dnešním čtení o svatém zvěstovánie svaté Mařie, a ta slova jest pověděl anjel Gabriel, od boha poslán k svatéj Mařie, a tak pozdravil jie a řka: „Zdráva, Maria, milosti plná, buoh s tobú, požehnanás ty mezi ženami.“ V těch sloviech máme znamenati čtveru věc. Najprvé, od koho jest posláno to pozdravenie. Druhé, po kterém poslu. Třetie, komu jest zvěstováno. Čtvrté, kteraké jest to bylo pozdravenie.
O prvém máme znamenati, že to pozdravenie bylo posláno od boha, neb král nebeský, uzřev vešken lid hynúti pro hřiech prvého otcsě[3073]otcsě: otczſye našeho Adama a v těžkých mukách přebývajíce pekelných pro své hřiechy a diáblu sě klanějíc a jemu slúžiec, milosrdenstvím velikým sě hnuv, pomysli, kterak by národ lidský vykúpil, i mějieše na tu radu dva rádci, točiž spravedlnost a milosrdenstvie. Spravedlnost pravieše[3074]pravieše: p(ra)wyeſſye a řkúci: „Hospodine, tys spravedlný, slušie tobě činiti spravedlně, aby toho člověka, jenž nechtěl činiti tvého kázanie, [b]označení sloupcenechal u pekle a nepřijímal jeho k svéj milosti, nebos ty jemu pověděl a řka: Aj když kolivěk okusíš toho ovoce, musíš hned umřieti.“ A na tom spravedlnost držala jej pět ćisíc[3075]ćisíc: czyſſycz let a dvě sće[3076]sće: ſcze let bez jednoho. Protož buoh byl tak náhel a nemilostiv na lidi, že na ně přepúščel hlad, mor a mnoho zlého, že jednoho dne zhynulo deset tisíc a někdy třidceti tisíc, a ti všechni šli na muky do pekla tak dobří jako zlí, ižádný nemohl jíti do nebes. A to vida hospodin, vece a řka: „Žel mi, že sem člověka učinil.“ Tehdy vidúci tu[ee]tu] to milosrdnost, přistúpivši ku bohu i vece a řkúci: „Milý[3077]Milý: milyg hospodine, jaks se rozhněval, že nenie kto nazývajě[3078]nazývajě: nazywagie tvého jména mezi lidmi, ale již všichni hněvají tě, že nenie žádného, kto by tě ukrotil. A když všechny ztratíš, kteréž budeš sluhy mieti, všaks proto člověka stvořil, ať by slúžil tobě. Nebudeš mieti chvály poraže črvka, i chtěš zapomenúti milosti své, avšak jsi milosrdný a milosrdenstvie tvého plna jest země a jižť jest čas přišel, aby sě ráčil smilovati nad svým stvořením a nad člověkem, jehožs svýma rukama učinil, ač jest on shřešil pro svú křechkost a pro svú[3079]svú: ſſw nemúdrost. Ale ty, bože, vždy buď milostiv a nedaj diáblu téj pochvaly, byť vévodil nad tvým lidem.“ A hned král nebeský vece: „Koho tam pošlem na svět, aby jej vykúpil?“ A syn boží vece: „Rač mě poslati.“ A otec nebeský vece jemu a řka: „Milý[3080]Milý: mylyg synu, já tě posielám, aby ty vykúpil člověka od diábla a od osidla pekelného. A naroď sě z čisté dievky, jižť sem připravil tobě.“ A hned král nebeský posla anjela Gabriele jako dnešní den k svaté královně, a
