vlaské země, chtě římskú pýchu ukrotiti. Ale římští konšelé, uslyševše příjezdu jeho, velikým strachem jsú se přestrašili, a svolavše lid, poslali sú k němu šestdesáte hřiven zlata a sto korun zlatých prosiece, aby s nimi nikoli neválel Alexander. Ale on, vzem dan od Římenóv a ode všech bydlejících až do moře, jenž jest na západ slunce, jichžto krajina slóve Europa, nechal jest jich s pokojem. A odtad plul jest do krajiny Afrika, v nížto málo protivníkóv nalezl jest, a podrobil jest ji svému césařství. A vyjev z Afriky, přikáza svým rytieřóm, aby s ním vešli do korábu a brali se do ostrova, jenž slóve Foradites, aby radu vzeli od boha Amona. A když se bráchu do chrámu boha Amona, potka je jelen na cestě, jehožto Alexander přikáza rytieřóm svým zastřeliti. Ale oni mnoho naň střel vystřelivše, ižádný jeho nemohl zastřeliti. A když Alexander jednú naň vystřeli, inhed jeho uhodi a jej rani. A od toho dne to miesto slóve Střelec. A všed Alexander do chrámu Amona, učinil jest obětovánie za vítězstvie, modle se, aby jemu buoh právě dal odpověd. Potom hnuv vuojskem, přibral se jest na miesto, jenž slóve Tofasen, v němžto bieše patnácte vsí. A mějiechu řek dvanácte, kteréžto tekú u moře, a biechu tu brány zavřené a řetězy železnými skované. A tu Alexander obětoval jest bohóm. A protož té noci zjevil se jemu buoh, jenž slóve Serafis, u bielém rúše u velebném a v zpósobě velmi hrozné. I vece jemu: Alexandře, móžeš li hnúti túto horú a ji na svú pleci přinésti? Odpovědě Alexander: Kterak by kto mohl nésti ji? Odpovědě Serafis: Jakožto tato hora nebude hnuta na věky, též jméno tvé a skutek tvuoj bude pamatován na věky. K tomu poče se Alexander modliti a řka: Prosím tebe, Serafis, aby mi pověděl, kterú smrtí mám umřieti. Vece Serafis: Dobréť jest bez žalosti