se pozdvihují. Odpovědě Mikuláš: Dobře pravíš, spatř sám se. Vece Alexander: Odjeď ote mne, ó člověče, neb nic nemáš proti mně jednati. A uslyšev tu řeč Mikuláš, rozhněval se velmi a vece tak Alexandrovi: Hleďte, komuť mluvím skrze zdravie otce mého. Jestliže na marnosť sliny mé v jeho tvář upustím, umřeť. A když to vece Mikuláš, plinu proti Alexandrovi a řka jemu: Vezmi, co na tě slušie, aby měl, štěňátko, styď se. Ale Alexander, podlé naučenie urozenie svého čině, vece jemu: Že si mú malostí zhrdal, přísahámť skrze dobrotivuost otcovu a skrze břicho mé mateře, v němžto sem byl od buoha počat, že uzříš mě v své vlasti a jáť válku vedu a královstvie tvé mému příkázaní porobím, anebo sám budu poroben. I ustavili jsú mezi sebú den bojovánie a tu jsú se rozjeli.
Kapitola VIII.
I vrátil se jest Alexander k králi Filipovi, a připraviv vojsku den ustavený, jel se jest s králem Mikulášem u pobitie. A protož, trúbiece v trúby vojenské s uobú stranú, zběhli sú se nepřátelsky a ukrutně počechu bojovati. Potom obdrže Alexander a stě mečem hlavu krále Mikulášovu. Ten den doséhl jest Alexander převelikého vítězstvie. A tu podrobiv sobě královstvie Mikulášovo, chtěl odtud pryč jeti. Ale rytieři Alexandrovi vstavili jsú koni jeho korunu vítězstvie jeho a tak s vítěznú chválú vrátil se jest k otci svému. A naleze jej na svatebném hodování sediecého, neb bieše král Filip vyhnal Olympiadu a přitovařišil sobě byl Kleopatru. A protož všed na svatbu Alexander, takto promluvi: Otče, přijmi první korunu vítězstvie mého, avšak kdyžť budu slaviti svatbu mateře mé, přitovařišuje ji jinému králi, tebeť nikoli nepozovu, nebo ty, svatbu stroje, mne jsi nepovolal. Uslyšev to jeden, jenž tu sedieše, jménem Lizias, vece králi Filipovi: Z Kleopatry syn,
