poslednie muky nevěděti. Avšak žes mne prosil, toběť pravím, že po vypití nápoje okusíš smrti hořké, neb v mladosti skonáš dni své. Ale neroď času a hodiny tázati, nebo tobě nikoli nepoviem. A toběť bude osud tvuoj od bohóv, jež jsú na vschod slunce. A proto Alexander, vstav ze spánie, teskliv bieše velmi a přikázal bieše, aby diel vuojsky jeho bralo se do Askalanie a tu jeho čekali. Ale Alexander sedě přikáza dělati miesto pod svým jménem, jemuž dal to jméno Alexandria.
Kapitola XIII.
Mezi tiem uslyševše Ejipští příjezdu Alexandrovu, vyšli sú proti němu a přijeli sú jeho poctivě do Ejipta. A všed Alexander do Ejipta, nalezl obraz královský, vyrytý z kamene černého. A spatřiv jej, Alexander vece: Čí jest toto obraz? Odpověděchu Ejipští: Ten obraz jest Anaktanabóv, krále ejipského, přemúdrého. Uslyšav to Alexander, vece: Anaktanabus byl jest otec muoj. A to řka, položil se jest na zemi a poče obraz líbati. Potom vzev rytieřstvo, všel jest do Sýrie. Ale Syrští mužsky se brániechu a bojovali sú s ním a mnoho rytieřóv jeho zbili sú, avšak jich dobyl. Potom po všem dobytí přitrhl jest k Damašku a tu také toho města udatně jest dobyl. A potom, dobyv země syrské, položil se s vuojskem svým nad tyrským městem, kdežto jsa Alexander svým vojskem mnoho jest nehod trpěl, neb tak velice tvrdé město bieše, že jest bylo mořem obklíčeno a velmi mocně uděláno a od přirozenie jeho položenie bieše nedobyté. Ale Alexander ustavil jest dielo mocné a veliké u moři, jenž tomu městu také nátisky činieše, že ižádné lodie k měsckému břehu nemožiechu přistaviti. Ale mysléše Alexander, kterak by mohl město vztéci a jeho vojska mocen býti. A inhed Alexander posla listy k biskupu židovskému, jemuž jmě bieše Jadus, napomínaje jeho, aby jemu pomoc dal
