spatři Alexander, zdáše mu se, by viděl zpósobu mateře své. A bieše duom její drahý velmi, neb střecha jeho stkvieše se zlatem i drahým kamením. I vjide Alexander nahoru s Kandeolem do komňaty nebo do sieni, v nichžto biechu lože z ryzieho zlata udělána. A bieše ta komňata neb sieň zlatá a z kamenie ohňáčového udělána, stolové a lavice z drahého kamenie, z smaragdóv a z ametystóv, ale slúpové té sieni biechu z kamenie persirotského. A biechu na nich vozové kosatí a slonové a lidé. Ale pod tiem domem potok utěšený tečéše, jehož jasnost křištalová. A ten den jedl jest Alexander s královú Kandacis a s Kandeolem. Ale druhý den, ujemši králová Alexandra za pravici, jide s ním sama do komory, jenž bieše všecka zlatem a drahým kamením odkryta, a jasnost tu bieše jakožto slunečná. Potom vjide s ním do jiné komory z dřievie ebenského a pušinového a cypresového udělána na dvanácti sloniech. A když vjide královna do komory s Alexandrem, inhed se komora pohnu a poče jíti. Ale Alexander poče se žasiti a diviti velmi, i vece královně: By u nás tací divi byli viděni, dóstojni a překrásni byli by v zemi. Odpovědě jemu královna: Dobře dieš, Alexander, nebo by viece u Řekóv nežli v latinských dóstojni byli. A inhed, jakž uslyše Alexander jméno své, zamúti se velmi a jeho tvář u bělost se proměni. Jížto vece Alexander: Neřékajíť mi Alexander, ale Antiochus jméno mi jest. Jemuž vece králová: Pravějieť poviem. A to řekši, ujemši jeho za pravici a všedši s ním do jiné komory, ukáza jemu obraz jeho malovaný na mázdře. A když jej uzře Alexander, poče bleděti a třiesti se. Jemuž vece královna: Proč se jest proměnila tvá tvář, rušiteli všeho