abyšte všecka vaše uměnie i múdrost nám po svých listech zvěstovali, neb snad budem moci z vašich mravóv chytiti dobrotu, aniž vaše múdrost učení bude umenšena, neb téhož přirozenie i podobenstvie jest uměnie jakožto pochodně zapálena, od niežto, ač se jiné zapalují a osvěcují, však ona hoří a svietí. A přijem Dindimus list, odepsa Alexandrovi takým obyčejem.
Kapitola XCV.
Dindimus, bragmanský učedlník, Alexandrovi zdravie. Po zvuku tvých listóv poznali sme, že úmysl tvój žádá pravým uměním a dokonalú múdrostí naučen býti, jenž sú lepšie všeho královstvie a nemohú k čemu přirovnány býti, pro něž opatrnost tvú velice chválíme. Jenž césař, ješto nemá opatrnosti, múdrostí nepanuje svým poddaným, ale poddaní jeho césařství panují. Psal jsi nám, abychom život a nravy naše tobě zjevili po listech, zřenie, jehož mníme, že jest nelze. A budem liť co o našem životě psáti, mníme, že ižádné nebudeš moci odtud chuti vybrati, nebo převálečné věci tvú mysl jsú zatemněly. Ale by nemněl, bychom závistí byli pohnuti, jakož budem moci, o našich životech naučíme. My zajisté Bragmanové zprostností čistý život vedeme a ot modlenie bohóv o všem se zdalujeme, hřéchóv nečiníme aniž viece chceme mieti, nežli co rozum a přirozenie žádá. Všecko trpíme, všecko snešujeme. Toť u nás nazýváme potřebné, jenž nenie zbytečné, zemí našich neořeme ani semena v ně sejeme, volóv u vuoz neupřehujeme, sietí k lovení ryb do moře neupúštieme, lovóv zvieřecích ani ptačích nečiníme. Také ku pokrmu nehledáme, jedno což země kromě lidské roboty rodí. Těmi krměmi naplňujeme stoly naše a těla naše krmíme, kteréžto nám škody ižádné nečinie, neb našich
