otpovědění nic diábel poznati nemohl, a tak řka: „Ne o jednom chlebě živ jest člověk, ale ve všelikém slově, ješto pocházie z úst božích.“ Potom pojal jeho diábel i vedl do Jeruzalema, odtad pól čtvrti míle, jakžto ti pravie, ješto tam bývají. Tu znamenaj velikú pokoru Spasitele našeho. Dal sě pekelnéj tváři do Jeruzalema vésti a vida, an o nikomž nic dobrého nemyslí. A tu jeho diábel postaviv na příkruchtí vysoko, tu otňadžto židovské starosty, jako i dnešní den kazateli činie, k lidem mluviechu, a to jemu řekl: „Jsi li Syn boží, spustě sě spadniž dolóv, neb tak psáno jest, andělóm svým přikázal o tobě hospodin, aby tě mezi rukama vzdržěli, aby neobrazil o kámen nohy své.“ A když jemu Spasitel skrzě své svaté Písmo otpověděl a řka: „Psáno jest, nepokušovati budeš hospodina boha tvého,“ toho slova diábel neurozuměl, ani na něm božstvie poznati mohl. Jakžto praví svatý Bernart: „Hodno jeho za pravého člověka, ale ne za boha jmieti.“ Proněžto vedl jeho diábel na jednu vysokú horu odtad za pól míle a tu jeho pokusil z lakomstva, ukázav jemu všecky vókol vlasti i řekl jemu: „Toto všecko tobě dám, ač padna mně sě pomodlíš.“ Jemužto když Spasitel opět z Písma krásně otpověděl a řka: „Jdi pryč, Satanáš, točíš přělude!“ tehda diábel nic neobdržav, ani na něm božstvie poznav, pryč ot něho otšel.
A v túž hodinu anděli přistúpivše, počěchu přědeň pokrmem slúžiti. Kaký jest to byl pokrm, kde li jest vzat, o tom svaté Písmo mluví. Ale jakž brzo Syn boží na tej hoře sedě pojedl, tak inhed k svéj miléj matcě sě vrátiti zamysliv, vstal a s hory dolóv sšed, sám jediný pěš a bos k řěcě Jordánu šel. Jehožto svatý
