mój přěmilý, když jest to tak tvéj milosti libo, a ty jdi s požehnáním boha Otcě tvého a pomni na mě, na sirú, aby sě ke mně skoro vrátil, má útěcho přěžádná, nezapomínaj mne, chudé matky své.“ Tehda v tu hodinu Syn boží pokorné odpuščenie ot nie a ot svatého Ozěpa vzem, z města Nazareta sě povzdvih, k Jeruzalemu sě přiblíživ, k řěcě šel, jížto Jordán dějí.
A v ty časy svatý Jan, krstitel boží, v těch vlastech o Jordáně lidí krstieše. A od toho miesta, ješto svatý Jan lidi krstil, do Jeruzalema města bylo vzdál puol patinádste českých mil. A když tak náš Spasitel, jsa král nade vším světem, pěš a bos po cěstě šel, tí, ješto jeho utykováchu, velmi sě jemu počestně klaniechu, neb z jeho svaté tváři divná světlost pocházieše tak, ež každý, naň vezřě, na srdci skrúšenie jmějieše. Tu praví svatý Bernart: „Vezři na to všeliký člověk a na to v svém srdci pomysl, kak jest všeho světa Spasitel sám pěš na dalekú cěstu šel a bos, neb ješče ten čas apostolóv nejměl. Otěžiž jeho srdečným otázaním a řka: Milý hospodine, kam jdeš tak osaměv? Však jsi ty všeho světa král a tvého všemohučenstvie chvály plno jest nebe i země. Však jsi ty ten, jemužto bezčíslní počtové svatých andělóv slúžie. Však jsi ty ten, jehožto sě žádají všickni duchové andělščí nahlédati a všecko nebeské královstvie jest jeden stól tvój a všeho světa země jest podnož tvých svatých nóh. Pročež tak pokorně i tak sprostně pěš a bos zemi tlačíš? A snad to proto činíš, ež si svými svatými usty řekl: Královstvo mé nenie s tohoto světa. Pročež my tehda, hřiešní lidé, na to sě nerozpomínámy, proč po jeho milosrdných cěstách nejdemy,
