Trojicě zvolila. Aj toť počneš i porodíš syna, jemužto jmě vzděješ Ježíš!“ Tu praví svatý Augustin: „Počneš Syna božieho, jehožto člověčstvie tělo zjednáno bude Duchem svatým a Otec buoh stvoře duši i vlé v to svaté tělo, pln svaté múdrosti i všie nebeské moci. I porodíš syna, Jesu Krista, jenžto ot boha Otcě pocházie, i vzděješ jemu jmě Ježíš. To sě jmě tak vykládá Ježíš Spasitel, jenžto lid svój zprostí všěch hřiechóv, budeť veliký a syn najvyššieho nazván bude.“ Jakžto by řekl: Tento Spasitel budeť jmieti dvoje přirozenie, člověčské a božské. Jelikož k člověčskému přirození bude vzýván veliký, všech milostí nebeských plný, neb sě milost skrzě Jesu Krista stala jest, jakžto svatý Pavel píše: „Jelikož k božskému přirození bude synem najvyššieho vzýván a dáť jemu hospodin buoh stolec Davidóv, otcě jeho, i bude kralovati v domu Jakubově na věky a jeho království nebude nikda skonánie.“
Tato slova, jakžto svatí mistři píší, nejsú rozuměna o Syna božieho tělesném království, neb jest na tomto světě nekraloval. Ale mají býti rozuměna duchovně, neb skrzě Davida, jehožto sě jmě vykládá, jako by řekl, vezřěnie žádostivé, znamenává sě každý, jenžto mysl svú vždy jmá u bozě, skrzě Jakuba, jehožto sě jmě vykládá silný lomozitel, znamenává sě duchovně každý, jenžto sě s diáblem lomozě svítěží. Tiem dvojím dává hospodin stolec věčného sedění, v nebeském království kralovánie, točíš těm, ješto u bozě vždy svú mysl mají, a těm, ješto nad diábly svítěžijí. S těmi Ježíš kralovati v nebeském království bude, jemuž kralování koncě nebude. Protož i řekl anděl: „Jeho kralování nebude koncě.“
V ta
