v jejie životě schránil, a jenžto svého veleslavenstvie viděním v nebesiech anděly i vše svaté pase i krmí, tomu jest svých svatých prsí pokrm dávala, a pod něhožto mocí všeho světa vlasti lpie, toho svýma svatýma rukama obklíčivši, na svém lóně pěstovala i chovala.“
Potom Matka božie zpomenuvši na to slovo, ješto jí byl archanděl řekl, aj toť Alžběta, přívuznicě tvá, počala jest dietětem v starosti svéj, inhed sě vschopivši Matka božie a s ní Josef, pěstún jejie, jakžto svatého Lukáše Čtenie praví, vzešla spěšně na horu k svatéj Alžbětě i vešla v dóm Zachařóv, otcě svatého Jana Křstitele. To svatá Alžběta uslyšěvši, proti ní radostně vyšla, k nížto Matka božie vecě: „Zdráva buď, má milá sestro Alžběto.“ K tomu svatá Alžběta, jako sě v radostnéj mysli vztrhši, Duchem svatým sě zažehši, přitulivši ji, zavolavši, vecě: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Otkad mi jest to spadlo, ež jest matka mého hospodina přišla ke mně!“ A jakž brzo Matka božie svaté Alžbětě na zdravie vztázala, tak inhed děťátko, svatý Jan Krstitel, jsa u břiše své matky, byl Ducha svatého naplněn. A tu pravie někteří mistři, ež sě jest to mohlo nad přirozený běh boží mocí státi, ež jakež jest svatý Jan, u břiše své matky jsa, svému sě Spasitelovi poradoval, takež jest v túž hodinu jemu sě poklonil. V tu dobu Matka božie svatéj Alžbětě v tej radostnéj hodině otpověděla a řkúc: „Magnificat anima mea dominum.“ To jest řečeno: Veličí duše má hospodina. „A veselil sě jest duch mój u bozě, Spasiteli mém. Neb jest vezřel na pokoru roby své, aj z toho blaženú mě budú vzývati
