všickni národové. Neb veliké věci učinil mi jest, jenž mocný jest a svaté jmě jeho. A milosrdie jeho ot roda v rody bojícím sě jeho. Učinil jest moc v svém rameni, rozehnal jest pyšné mysli jich srdcě. Ssadil jest mocné s stolicě a povýšil jest pokorných. Hladovité naplnil jest dobrými věcmi a bohaté nechal jest prázdny. Přijal jest Israhel dietě své, zpomenuv na své milosrdie. Jakž jest mluvil k našim otcóm, Abraham a jeho sěmeni, na věky. Chvála Otci, Synu i svatému Duchu, jakžto jest bylo na počátcě i nynie i vždy i na věky věkóm.“ Amen. A tak počenši, tu slavnú a utěšenú piesen všicku dokonala a potom s svatú Alžbětú spolu sědše, počešta sebe s uobú stranú tázati, kterým jsta činem dieťatma počele. A o to mezi sebú radostně pomlúvajíce, veliké v duši utěšenie a veselé jmějiešta. I přěbyla tu Matka božie u svaté Alžběty tři měsiecě, jie s velikým náboženstvím poslúchajíc, jako by zapomněla pro svú velikú pokoru, ež jest Matka božie a jsúc královna nebeská a všeho světa paní. Ó, kak jest to byla tehdy přěsčastná čeled spolu sě sebrala. Ó, kak přěslovutné matky s svými dietkami, Maria Spasitele a svatá Alžběta svatého Jana Křstitele nosiešta, a při nich dva kmeti přěsvatá, svatý Josef, pěstún Matky božie, a svatý Zachař, otec svatého Jana.
A když ten čas přišel, porodila svatá Alžběta syna svého, svatého Jana. Tu jest byla Matka božie a jako snažná služebnicě najprvé to děťátko svýma rukama povzdvihla i povila a to svaté dietě, jakžto by rozumělo, vešdy Matcě boží v uoči bez přestánie hledieše. A jakžto praví jedna řěčská kniha, když Matka božie
