chodiž?“ Ale ež ten uzdravený nevědieše, kto by byl ten, jenž jeho uzdravil, proto jim jeho ukázati nemohl. Zatiem Ježíš postúpil na čas ot lidí, jížto na tom miestě biechu.
A opět potom nalez Ježíš v chrámě toho uzdraveného, k němu řekl: „Aj to s uzdraven, již neroď viece hřěšiti, ať sě hóře nepřihodí.“ To ten uzdravený uslyšav, odtad odšed, pověděl Židóm. A protož nenávidiechu Židé Ježíše, ež toho nemocného uzdravil v sobotní den. Jimžto Ježíš otpověděl a řka: „Otec mój až do té doby skutky činí, a já také činím.“ A pro ta slova Židé viece hledáchu jeho zahubiti, neb netolik jich sobot nesvětieše, ale nadto otcem svým vzýváše boha, přirovnávaje sě bohu. Jimžto Ježíš otpověděl a řka: „Zajisté, zajisté pravi vám, nemóž syn ničehož činiti sám ot sebe, než což uzří otcě činiece. Nebo cožkoli otec bude činiti, též i syn podobně činiti bude. Nebo otec miluje syna a všecko jemu ukazuje, což činí. A ješče jemu věcšie než tyto skutky ukáže, abyšte sě vy podivili. A jakež otec křiesí mrtvé a živí, takež i syn, kteréž chce, živí, aniž koho otec súdí, ale všeliký súd dal jest synu, aby všickni ve cti jměli syna, jakož ve cti jmají otcě. Ktož nejmá ve cti syna, ten nectí otcě, jenžto jeho jest poslal. Zajisté, zajisté pravi vám, ež ktož mého slova poslúchá a jemu věří, jenž mě jest poslal, jmá život věčný a v súd nejde, ale přichodí ot smrti u věčný život. Zajisté, zajisté pravi vám, ež sě blíží hodina, a juž jest, když mrtví uslyšie hlas Syna božieho. A kteříž uslyšie, živi budú. Neb jakež otec má život sám v sobě, tak jest dal i synu mieti život samému v sobě
