jeden člověk bohatý, jenž jmějieše vládaře. A ten když byl osočen přěd ním, by byl zmařil sbožie jeho, pozval jeho přěd sě i řekl k němu: Co to slyším o tobě? Vydaj počet vládanie tvého, nebo juž nebudeš déle vlásti. Tehda ten vládař vecě sobě na mysli: Co juž učiním, ež pán mój zbavuje mě vládanie, kopati nemohu, žebrati sě ztyzi. Vědě, co učiním, ež když mě zbaví vládanie, aby mě přijímali v své domy. Tehda pozvav k sobě všech svého pána dlužníkóv, ku prvému řekl: Kak s mnoho dlužen pánu mému? Jemužto on otpovědě: Sto měřic olejě. K němužto on vecě: Vezma svój popis, sědiž, brzo napišiž patdesát. A zatiem druhému vecě: A ty mnoho li s dlužen? K tomu on otpovědě: Sto mtóv pšenicě. K tomužto on vecě: Vezmi listy své, napišiž osmdesát. I pochválil jest pán toho vládaře svého nevěrného, ež jest obmyslně učinil. Neb synové tohoto světa múdřejší sú než synové světlosti v národě v svém. A já vám pravím: Čiňte sobě přátely z sbožie bezprávného, aby, když sě vám bude nedostávati, přijímali vás u věčná bydlišče. Kto jest věrný u menší věci, jest věrný i u věcší. A kto na maléj věci neprav jest, i na většiej. A když ste nebyli věrni u bezprávném sboží, kto vám bude, ač co i pravda jest, věřiti? A když ste byli na ciziem nevěrni, kto vám dá, co vaše jest?“
To pověděv Ježíš, pověděl jim opět toto podobenstvie a řka: „Byl jeden bohatý člověk, jenžto sě odieváše v drahá ciesařová rúcha a v rozkošná bielá plátna a hodováše na každý den obizně. A bieše jeden chudý člověk jménem Lazař, jenž
