snad by ty na něm poprosila, aby tobě dal vodu živú.“ K němužto ta žena vecě: „Pane, a ty nejmáš čím vody načřieti, a studnicě hluboká jest, točíš daleko voda ot načieranie jest, odkadž tehda jmáš vodu živú? A zdali jsi věcší ty než náš otec Jákob patriarcha, jenžto nám jest dal tuto studnici, z niežto on jest sám pil i děti i dobytek jeho?“ K nížto Ježíš vecě: „Všeliký, jenž sě napie této vody, bude opět žieziv, ale ktož sě napie té vody, ješto já jemu dám, nevschóce sě jemu píti na věky. A ta voda, ješto já jemu dám, bude studnicě vzhóru plovúcie u věčný život.“ K němužto ta žena vecě: „Pane, daj mi té vody, ať mi sě viec píti nebude chtieti a sěm načérat vody nebudu choditi.“ K nížto Ježíš vecě: „Jdi, pozov mužě svého, přídi s ním sěm.“ Otpověděla jemu žena Samaritána a řkúc: „Nejmám muže.“ K nížto Ježíš vecě: „Dobře s řekla, ež muže nejmáš, nebo jměla s pět mužóv a ten, jehožto nynie jmáš, nenie tvój muž, a proto jsi právě pověděla.“ K tomu ona vecě: „Pane, vizi, ež si ty prorok. Otcové naši, ti jsú sě modlili s poklonú na tejto hořě, a vy pravíte, točíš vy, židovský národe, ež v Jeruzalemě jest miesto, ješto sě slušie klanějíc modliti.“
Tu slušie znamenati, ež jest byla přě mezi Samaritány a mezi Židy, kde by sě bylo lépe modliti bohu, na té li hoře Garisim čili v jeruzalemském chrámě. A protož tato žena chtěla na Ježíšovi jistotu vzvěděti, kde by sě bylo lépe bohu modliti. K tomu Ježíš vecě: „Věř mi, ženo, ežť jest ta hodina přišla, ež ani na tejto hoře, ani v Jeruzalemě budete sě modliti bohu Otci. Neb vy sě modlíte, nevědúc komu, ale my sě modlímy, jemužto
