jemužto viemy, neb spasenie od židovského národa pošlo jest. A přišla ta hodina a juž jest, když praví modlebníci budú sě modliti Otci bohu v duchu a v pravdě. Neb i Otec bóh takých hledá, jížto by sě jemu modlili. Duch jest buoh a ti, jížto sě jemu modlé, v duchu a v pravdě mají sě jemu modliti.“ K tomu ta žena Samaritána vecě: „Vědě, ež Mesiáš k nám jde, jenžto slóve Kristus, a když ten příde, ten nám všecko bude zvěstovati, točíš vše nám povie, co sě bude jmieti státi.“ K nížto Ježíš vecě: „Já jsem ten, ješto s tebú mluví.“ A v túž hodinu přišedše apostolové z města, počechu sě diviti, že s ženú mluvieše, avšak jemu nikte z nich neřekl: Nač sě tiežeš aneb co s ní mluvíš? A zatiem ta žena Samaritána tu vědro své ostavivši i šla do města a tu všem lidem pravila a řkúc: „Poďte, uzříte člověka, jenžto mi jest vše pověděl, co sem kdy pověděla. A snad on móž býti Kristus.“
To lidé uslyševše, vyšedše z města, přišli k ňemu. A zatiem počechu jeho prositi a řkúc: „Rabi, točíš mistře, rač pojiesti.“ K nimžto on vecě: „Já jmám pokrm jiesti, jehožto vy neviete.“ V ta doba mezi sebú řechu apostoli: „A zdali jest kto jemu dřieve než my přinesl jiesti?“ K nimžto Ježíš vecě: „Mój pokrm jest, abych činil vuoli toho, jenž mě jest poslal, abych dospěl dielo jeho. Avšak vy pravíte, ež ješče do žni čtyřie jsú měsieci. Aj toť vám pravi, vzveďte svoji oči, viztež všecky krajiny, kakť sě bělejí ke žni. A ktož žňe, otplatu přijímá a shromaždije ovoce u věčný život, aby ten, jenž sěje spolu sě radoval s tiem, jenž žňe. Na tom jest to slovo pravé, ež jiný jest, jenž sěje, a jiný, jenž žňe. Já sem vás poslal, abyšte žěli to, ješto jste vy nesěli. Jiní dřéve
