koli uzří ženu a skrzě to svéj žádosti povolí, juž jest shřěšil v srdci svém, točíš ač netělesně, ale duchovným smilstvem. Pohorší li tebe tvé oko pravé, vydávě je, vyvrziž ot sebe, neb to lépe bude tobě jeden úd ztratiti, než vše tělo tvé peklu bude dáno. Pakli tě tvá pravá ruka pohorší, otřežě ju, vrziž ju pryč, neb jest lépe, ež jeden úd zahyne, než by vše tělo do pekla šlo. Opět řečeno jest dávno starým: Ktožkoli otlúčí sě ot své ženy pro některú točíš příčinu, osvědčě to přěd starostami, pustiž ju ot sebe. Ale já vám nadto pravi, ež všeliký, ktož ot sebe otlúčí svú ženu, kromě ač pro smilstvo jejie manželstva přerušenie, ten činí ju smilnicí. Pakli ju ot sebe pustě, opět ju pojme, smilník jest.
Opět jste slyšeli, ež jest řečeno dávno starým: Nebudeš křivě přísahati. Ale já vám nadto pravi, abyste nikterýmž činem nepřísahali, ani skrzě nebe, neb to všemohúcieho boha stól jest, ani skrzě zemi, neb ta podnož jeho svatých nóh jest, ani skrzě Jeruzalem, neb to město krále velikého jest, ani skrzě svú hlavu přísahati budeš, nebo nemóžeš jednoho vlasa biela učiniti anebo črna. Ale buď vaše promluvenie jest, jest, nenie, nenie, a což mimo to viece jest, nedostatek jest. Slyšeli jste, co jest řečeno dávno starým: Oko za oko a zub za zub. Ale já vám nadto pravi: Neprotiviti sě zlému. Ale udeří li tě kto u pravé líce, poskyť jemu druhého lícě. A tomu, jenž sě chce s tebú na súdě svářiti a tvú sukni tobě vzieti, ostav jemu i plášť. A ktož tě přibezděčí, aby s ním šel tisíc kročěj, jdi s ním dva tisícě. A ktož co na tobě prosí, daj mu. Pakli kto u tebe zajímá,
