ot svatého Zachaře, domóv sě do Nazareta vrátila, svatého Jana v kolébcě požehnavši.
Tuto každý sbožný křesťan pomysliti móže o pokornéj chudobě Matky božie, ež sě domóv vrátivši, kusa chleba ani krópě pitie, ani ižádné potřeby nenalezla. A nadto ani dědin, ani platóv peněžitých jměla a u svaté Alžběty tři měsiecě ctnú potřěbu jměvši, domóv sě k chudobě vrátila, nic nejmajíc, než což svýma svatýma rukama vydělala. Proněžto každý křesťan na jejie chudobu sě rozpomena, s právem má na chudé dievky a siré vdovy laskav býti, a zvlášče králi a kniežata, jimžto jest buoh přikázal, aby zvlášče sirých lidí a chudých vdov obráncě byli. Pakli by kto chtěl věděti, proč jest to buoh zpósobil, ež jest svatá dievka za muž dána, jížto jest byl sobě za matku zvolil a čistú děvicí na věky ostavil, k tomu světí mistři odpoviedají, ež jest to proto Duchem svatým zpósobeno, aby, když by Syna božieho nosila, nikte sě na ni nic zlého nedomněl, by neprávě počala. A druhé aby jeho svaté narozenie bylo diáblóm zatajeno, nebo, by jeho byli diábli u božství seznali, byli by jeho svaté krve prolitie, kadyž mohúc, rušili.
A když Matka božie syna svého, Jesu Krista, do devátého měsiecě nosila, tehda v ten devátý měsiec přikázaním ciesařovým provoláno bylo, aby všeho světa národy popsány byly, jakožto píše svatý Lukáš evanjelista a řka: „Tehda Josef, kakžkoli viděl Matky božie v skorém času nebeského dietěte porozenie, však ji s sebú do Betlémě pojal.“ A to jest vzdál ot Jerusalema pět mil, však jest tam Matka božie pěše šla a s sebú vedli volek a oslík. A když byli v Betlémi, proto, jež veliký lid ze všěch vlastí bieše sě tu sebral,
