kolik měst, kolik hradóv, kolik vsí, kolik lidských pohlaví po všem světu bylo, tak aby každý, do města, k němužto slušal, přída, ciesařovu vládařovi peniez dada, poznánie učinil, ež jest pod mocí římského ciesařě. A protož, ež Josef bieše od národa Davidova pošel, pojem Mariji, Matku boží, z Nazareta do Betléma s ní šel, nechtě jie po sobě ostaviti, chtě vždy jejie poctivý strážě býti.
A když sě ku Betlému blížiechu, jakžto praví mistr Bartoloměj v svém skládaní, viděla Matka božie, ano jedni lidé velmi veselí a druzí velmi truchlí. A když sě tomu Matka božie divieše, anděl boží sě jí zjevil a řka: „Lid truchlý jest národ židovský v svéj zlosti zavržený, pro viery nepřijetie bohem potupený. Ale lid veselý jest národ pohanský, jížto vieru přijmúc, u věčném veselí s bohem budú.“
Tehdy, když Matka božie u město Betlém s Josefem vnide, pro množstvie lida, jížto biechu ciesařovým přikázaním přišli, nikděž hospody nenalezše, pod měsckú obecnú střěchu jidešta. A ta střěcha bieše na to učiněna, jakžto knihy Scolastica Historia praví, aby sě měščené, když by prázdni byli, tu scházěli a o obecných věcech pomlúvali, a také proto, aby v trhový den sedlský lid s dobytkem tu stával. Proněžto tu obecné jěsle ustavili biechu. A když tu té noci Maria s Josefem otpočívášta, ta přěradostná hodina u puol noci sě přiblíži, v níž Maria, svatá děvicě, Jesu Krista porodila. A ta noc na neděli bieše. V tu hodinu, jakžto svaté Čtenie praví, pastýři nad svým dobytkem na poli bdiec sediechu. Tehda anděl s velikú světlostí nad těmi sě pastýři vznášěje, zavolal velikým hlasem a řka: „Zvěstuji vám radost velikú, narodil sě Spasitel všeho světa.“
